Pokračování drabble - Obraz
Tiché zasténání mě vytrhne ze zamyšlení.
"Nemůžeš mu dát aspoň roubík, když už musí být při vědomí?" zamručím naštvaně s kapkou hořkosti v hlase.
Muž ke mě zvedne tázavý pohled.
S otázkou vepsanou v očích.
Ne s jednou.
Se stovkami.
Znám na ně odpovědi, protože vím na co se chce zeptat.
Moc dobře znám tíhu okovů na zápěstích.
Kdysi jsem stála na jeho místě plná vzdoru.
Bránila se. Odolávala. Plakala i křičela.
Nakonec mě zlomil.
Vím přesně jaké to je.
Vím, co muže přede mnou čeká.
Stejně tak jako Markus ví, co se mnou udělá, když potkám takovou spřízněnou duši.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit