Poslední zhasne

Co bylo - není. 

Na vrcholu ošuntělého schodiště
na kost vyhlazeného patami revolucionářů,
v nejvyšším patře domu kdesi na vzdálené periferii města
galerie zkorodovaných hlav
         státníků, generálů, vrahů a lhářů. 

Stříbrný prach z trefoidních křídel smrtihlava tiše sedá na parapety, 
a díry po kulkách jsou jako maličké plivance samopalů. 
Rezavé stružky slz se derou z mramorových důlků. 

Poslední dny soumraku světa zní kolísavým výdechem amplionů. 
Zpívají: 
"Je nám to líto
Je nám to líto
Je nám to nekonečně líto."
Zkouška sirén se protáhla na sto let a skloněné kamenné hlavy tiše naslouchají. Je jim to líto?

Co bude - není.  

Poslední zhasne.