Tak jako vždy, neměla oběť vůbec žádnou šanci.
Čas patřil jenom jí.
Viděla hrůzu rozprostírající se v očích její oběti. Dokázala spočítat každou chvějící se řasu. V tuto chvíli dokázala vše. Ona byla vládkyně, zavřená v kokonu času.
V tom kratičkém okamžiku, se její moc stala vším.
Nehlučný hrom rozvibroval vše kolem a čas se vrátil do normálního tempa.
Pro její oběť, již bylo pozdě. Na světě zbyla jen prázdná schránka, která toužila vyplnit jakékoli její přání.
I zemřít.
Oběť se vrhla na podlahu k jejím nohám a se slzami v očích zašeptala: „Poroučej má paní.“
Taková byla moc Zpovědnice!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit