Osvobození

Roniel došel až ke kobce a s mírných zachvěním vstoupil dovnitř. Na obřího tvora bez tváře se dnes díval trochu jinak než jindy. Raději rychle zamířil na správné místo. Přiložil ruce na vyznačená místa a začal odříkávat dávno naučená slova.
Pouta kolem tvorových končetin se mírně zvětšila. Olovo se přestalo dotýkat jeho kůže, přestalo ho oslabovat.
Místností duněla Ronielova slova.
Okraje pout se začaly stávat stále nezřetelnějšími.
Slova zněla dál.
To už se nezřetelnými stávala celá pouta.
A slova nepřestávala znít.
Ozvěna Ronielova bolestného výkřiku proletěla klášterem.
Pouta se definitivně rozplynula.
Zatímco se Roniel bezvládně zhroutil k zemi, tvor vstal.