Navazuje na mé loňské drabble Není Zámečník jako zámečník
„Jak se vlastně strejda jmenuje jménem?“ zeptal se Kristián, když jsme rozesmátí upadli na lavici ve vesnické hospůdce, kam nás Zámečník vzal.
„Zoubek přece,“ prohlásila jsem vážně a vypila jsem strejdovi panáka zelené, než jsem nazdařbůh mrskla za roh šipkou a poslouchala, jestli někdo zařve.
„Ale já myslím jménem,“ napůl řekl a napůl škytnul Kristián. Už měl taky dost.
„To neřeš, každej mu říká Zámečník,“ pokrčila jsem rameny a usmála se na strejdu. Nesl novou rundu. V tu chvíli jsem si přála, aby k nám jezdil víc…
Ráno jsem byla zelená já a proklínala jsem sebe, Kristiána, Zámečníka i peprmintku.
Žádným způsobem nepodporuji alkohol u nezletilých, ale jen tak mezi námi, já v tom věku určitě svatá nebyla...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit