Když jsem se vydal na výlet poprvé, byl to krok do neznáma. Netušil jsem, kam spočinu svou vyhublou nohou a jak na mě bude působit prostředí, ve kterém se objevím. Nijak moc jsem o tom niterně nepřemýšlel a odevzdal se překvapení okamžiku, a i když se považuji za docela otrlého člověka, to, kam jsem se dostal, mě ohromilo.
Zelená selátka byla všude a ačkoliv bych zelenou slaninu vyzkoušel tuze rád, bylo mi znemožněno postoupit jakékoliv progresivní kroky, kvůli všudypřítomným, nebezpečně nízko letícím, ptákům s hněvivými výrazy. Prej se zlobí kvůli ukradeným vajíčkům. Ještě, aby mi je tu taky někdo ukrad!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit