Když medvědi pláčou

Nejdřív si mysleli, že si z nich střílí.
Kdo kdy viděl chůvu, která si poradí s medvědem, jehož by správně neměla ani spatřit?! Když ale do města poslali Brumlu, už nebylo pochyb.
Brumla měřil přes tři metry, vážil sedm metráků, tesáky se mu samovolně draly z rozšklebené tlamy, drápy měl zpevněné ocelí. Byl vzorem všech.
Vrátil se ani ne za pět minut a brečel.
„Natrhla mi ucho!“ kvílel jako několikatýdenní medvídě. Jeho štkaní slyšeli v okruhu několika kilometrů. Konejšivě ho plácali po obrovském svalnatém rameni, ale Brumla je pravděpodobně ani necítil. Kolem se rozprostíralo jezero slz.
„Už nikdy tam nepůjdu!“