Duchové jazyků

V jazykovém záhrobí vládla nervozita.
Langobarština, pečeněžtina a vandalština hrály poklidně senet, ale někteří proti vpádu vetřelců hlasitě protestovaly.
Zejména latina a starořečtina byly vzteky bez sebe.
„Je nás tu dvaasedmdesát! Jak se sem chcete všichni vejít?“
„Jen je nechte,“ broukla shovívavě stará horní němčina. „Už mají namále.“
„Představte se,“ zahromovala starořečtina.
„Well, já jsem angličtina...“
„COŽE?! Vždyť tebou mluví půlka světa! Nejsi mrtvý jazyk!“
„Jenže to už nejsem já,“ odsekla angličtina a zalezla do kouta, kde si sveřepě prozpěvovala God Save the Queen.
„Vo co go?“ ozval se jeden z nováčků.
„Bohové,“ zaúpěla zoufale praslovanština. „Spaste mě od příbuzných!“