Jak to tenkrát nebylo

Karamba, sem Franta Mlátička a to byla parádní rvačka, to vám povim!
Nejdřív sme se zkárovali, aby to mělo ňákou úroveň, nebudem se přece rvát nasucho, to pak nemá tu správnou šťávu!
Pak sem naschvál vytáh falešný eso a zamával tim parťákovi před čumákem.
A pak se to rozjelo!
Lítaly židle, sklo třískalo vo pult, děvky ječely, všude tekl chlast...
No a pak tam přišel ňákej týpek v bílym kvádru a začal mlít něco vo škodlivosti chlastu a že prej chce sklenici ňáký Kolalokovy limonády.
Tak sem ho vodpráskl a z toho jeho voblečku mám teď parádní hadr na podlahu.