Mravy a mravkolvi

Edvin chtěl být věrný svému idiomu a prostě hlídku posekat jako trávník, ovšem ruka jednoho z mimozemšťanů ho chňapla za rameno a nečekanou silou stáhla zpátky do místnosti. Tvor vypadal, že to myslí vážně, a dlouhým prstem před zubatou tlamou se patrně snažil o univerzální gesto pro ticho.
„Mánička musí zkrotit vášně.“
„Čas senoseče až večer započne.“
„Vortesence bubnuje, beton vibruje. Škůdci se blíží.“
„Škůdci, co hluku škodí, tedy ticho vytvořme, psssst.“
„Psssst!“
Edvin netušil, o čem to ti dva zhulení mistři zenu brebentí, ale když zaslechl střelbu, zděšené skřeky a praskání kostí, došlo mu, že myši to asi nebudou.