"Zázrak!" Volá nadšeně velekněz oblečený do fialově strakatého hábitu a mává zmateně rukama. Dav hlasitě hučí. "Radši se odklidíme trochu stanou", syknu polohlasem. Karel na můj povel nečekal a už se sám začal opatrně mezi sloupovím sunout k postrannímu východu z chrámu. Vydechneme až venku v záři slabounkého jarního slunce dopadajícího na šedý prach zvolna usedající kolem chrámu. Pomalým krokem se ubíráme k městu po cestě lemované palmami. "Co dál?" ptá se Karel. Tentokrát to vyšlo, ale stále drží Toma v zajetí a jejich touha obětovat božstvům nemusí pominout. Nemůžeme si dovolit chodit potají krmit ty jejich masožravky každý den!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit