U lékaře

„Doctore, taky se cítíš tak divně?“
„Jak divně.“
„Omámeně.“
„Když nad tím uvažuji, tak ano.“
„A vidíš taky rozmazaně.“
„Spíš průzračně čistě.“
„No já vidím šmouhovatě, když to řeknu takhle.“
„Já mám dokonalý výhled na tu vedlejší polici s mozky.“
„S čím že?!“
„Chtěl jsem říct s luxy, Claro. To víš, starý člověk, časté přeřekávání.“
„Doctore, co se děje?“
„Nic s čím bych si neporadil, možná.“
„Řekni mi, co se děje a proč se nemůžu hýbat!“
„Dobrý den Doctore a slečno Claro. Vítám vás v mém skromném příbytku. Jmenuji se doktor Hannibal Lecter a těším se, až se blíže seznámíme.“