Když rozum nestačí

Naisa se neubránila překvapenému výdechu, když za dveřmi uviděla Norrgha.
„Omlouvám se, že jsem zase u vás. Můžu dál?“
Dnes svůj přívěsek neskrýval.
„To prostě nedává smysl,“ zamračila se znovu Naisa.
Strávili dobrou hodinu tím, že on vyprávěl, ona se občas ptala a on odpovídal.
„Já vím. Ale dá se tomu prostě věřit. Nechápat, ale věřit.“
„Přece nám o tom vyprávíš, Nai,“ ozval se Maer. Všichni sourozenci seděli poblíž, ale do rozhovoru se moc nezapojovali.
To, že vypráví pohádky, si Naisa nechala pro sebe a znovu se na svět zamračila.
Jistě, věřit uměla. Ale uvěřit?
„Potřebuju čas,“ řekla nakonec jen.