Nevěřte veštkyním

"Zemřeš opuštěn. Vše to začne ráno prvního dne čtvrtého měsíce, kdy proliješ slzy nad svou milovanou rudou, kdy krev zmodrá a západ slunce nespatříš. Smrt přijde tiše a neslyšně a unese tě ve spánku, zákeřně, a ty budeš spát osamocen..."

Když na konci března se jednoho dne ráno probudil a poplakal si nad náhlou ztrátou své červené užovky, nevěnoval tomu pozornost. Znejistěl, když viděl chlapce, který kreslil krev modrou. Znervózněl, když západ zakryly mraky. Ale nevěřil - přespávala u něj přítelkyně, nic se nestane...

Přítelkyně se z jeho bytu vykradla ještě před půlnocí.
Zemřel, jak říkala věštba.

Věštkyně měla jiný kalendář.