Ve špatným pořadí

Nebyl to špatnej život. Měl jsem moc, sílu, slávu. Vlastní armádu. Lidi se mě báli. Moje jméno se vlastně jen šeptalo. Jasně, musel jsem i poslouchat, každej máme někoho nad sebou, že jo, ale moje zájmy a zájmy mýho mistra se naštěstí shodovaly.
Časem to, pravda, šlo poněkud z kopce. Ta druhá strana začala vyhrávat. Pěkně mi pocuchali nejdřív nervy a pak i fazónu. Nejhorší rány obvykle přijdou od rodiny. Ale i to se vyjasnilo a nakonec jsme se dohodli. Celkem spokojeně jsem umřel, jenže...
Jenže pak si ten blbej režisér usmyslel, že natočí další tři filmy o mým mládí!