Prázdnota přehršle

„Sháním Pána much.“
„To je jako něco přírodopisného?“
Vypušovaná ňadra, stehna stažená. Nedivil bych se, kdyby se do svlékání přímo hrnula. Ta úleva.
„Ne, beletrie! Jestli se můžete podívat do počítače…?“
Drápoidní nehty s černým lakem ladí s bolševickými rtíky a barbieovskými řasami jako beranice s lenonkami.
„Tak bohužel Pána much nemáme ve třetím patře.“
„A bude… někdy?“
„Tohle vyšlo už dávno, stará kniha je bez šance!“
„A třeba Dumase nebo Stendhala? Tři mušketýry, Kartouzu parmskou?“
„Počkejte, pěkně popořadě, jak jste říkal ten první titul? Dým... co?“
Tentokrát neměli v prvním.
Večer jsem ji pomohl z kazajky.
Chlapi jsou hrozní.