O nesmrtelnosti lidského chrousta, aneb jednou to prostě přijít musí

Umřeš. Nebudeš. Zpopelněj tě. Rozptýlí tě. Nicota a prázdno. Ale tak pořád lepší než bejt slizkým slepejšem nebo kakostem smrdutým. Je mi jedno jak ta kytka vypadá, jestli smrdí a zda vůbec existuje. Mě se taky nikdo neptá, jestli žiju. Možná, že to, co žiju, je vlastně smrt a až se z ní probudim, budu živej. Každopádně mi někdo tam nahoře něco dluží a já si to s ním na přestupní stanici hodlám vyřídit. Doufám, že dostanu příležitost, protože jsem skálopevně přesvědčenej o tom, že když se vyplňovaly žádosti o azyl na Zemi, napsal jsem jednoznačné: "chci bejt mořským koníkem."