Loupež

"Vezmi nohy na ramena, synku!", uslyšel jsem ve sluchátkách dědečkův šepot.
Ztratil jsem trochu času, než jsem pochopil, co to znamená. Ta dědečkova vášeň pro archaické výrazy z doby tak někdy kolem roku 2000. Ale když se hlídač objevil přímo přede mnou, pochopil jsem hned, že je čas zmizet.
Vmžiku jsem byl u východu z technického muzea a podařilo se mi ztratit se v davu turistů z kdovíkteré části galaxie.
Podal jsem dědečkovi požadovanou součástku k prehistorickému přístroji zvanému toustovač.
"Prima. A teď si dáme do nosu!", prohlásí vesele dedeček a já si opět nejsem zcela jistý, jak to myslí.