Osud ze skříňky

Po čase princ dospěl v krásného mladého muže. Byl silný i mrštný, odvážný, zdatný v loveckých dovednostech, zběhlý v učených disputacích. Jen jednu slabou stránku měl. Příliš si věřil.
Jednoho dne objevil na zámku dobře utajené dveře. Marně mu chůva kladla na srdce, aby do komnaty za knihovnou nechodil, aby se ničeho nedotýkal. Princovy prsty jakoby ovládané vlastní vůlí přejely po lesklém povrchu mahagonové skříňky. Ta se s jemným cvaknutím otevřela. Chůva vykřikla, přehodila přes skříňku šál a vystrčila prince z komnaty.
Vrátil se hned, jakmile po obědě zdřímla.
Co nemělo vidět moje oko?
Podobiznu princezny krásné až k pláči.