Když přestanou vidět skřítky

Jako malí vídají skřítky a mluví s nimi, tak jako po nocích rozmlouvají s plyšáky a fandí oživlým sněhulákům. Pak přijde dospívání, s ním pochybnosti, snaha neztratit tvář a taky spousta povinností a málo času pečovat o svá křehká přátelství. Najednou skřítky zapřou, najednou nemají čas si s nimi povídat.
Jenže skřítci mají dobrou paměť. A jsou plaší, příliš plaší.
Jakmile je jednou odmítnete, nevrátí se k vám.
Časem si pořídí dítě a jednou ho přistihnou, jak mluví s neviditelnou postavou. Zjistí, že skřítci se jim už navždy skrývají, ale neodešli docela. A nevědí, jestli je to daň, nebo dar.