Mrtvá dospělost

"Je jen jedna cena. První. Teď už je to na vás."
Na nás třech.
"Jeden musí zemřít. To je vítěz."
Polkli jsme.
"Cenu dospělosti udělujeme pouze in memoriam. Milion připadne pozůstalým."
Mohli jsme to tušit. Vymknuta z kloubů doba šílí!
"Já to beru!" šeptla vyzobaná slunečnice.
"Proč?"
"Už mě stejně nebaví žít! A vnoučatům se peníze budou hodit."
"Neblázněte! Vezměte si mě!" chrchlal tovární komín. Já.
"Důvod?"
"Chci, aby ty dva žili! A prachy rozdělte mezi ně!"
"To je zrůdné," řekl Daniel, nejmladší z nás. Pětasedmdesát? "Překračujete všechny meze!"
Vyhrál on. Obalamutili nás. Nikdo nezemřel.
Prý nejsme dospělí, ale hloupí.