Tři pastelky

Trčím v téhle ledové pustině už dva týdny. Všechny moje pokusy o znovuzprovoznění letadla skončily nezdarem. Nemám už ani vodu. O jídle ani nemluvím. Ze všech míst, přes která vedla cesta, jsem musel skončit na jediném, kde nemám šanci, že mě někdo najde. Jsem příliš vysoko a 1200 kilometrů není žádným směrem vůbec nic. I kdyby nade mnou někdo letěl, nemohl by si mě všimnout. Jsem smířen s tím, že tu zemřu.
V kapse mám 3 pastelky. Připomínají mi večery, kdy sem si jako malý kreslil náčrtky letadel. Otec mě pak večer vždycky podrbal ve vlasech.
„Jsem na tebe pyšný…“