Studené a nejedlé

„Nuže?“ zeptala se Bílá kobra vyčkávajíc. „Stojí za to pro tenhle poklad zemřít?“
„Nerozumím ti. Je to studené, nedá se to jíst. Snad jen tahle věc,“ ukázal Mauglí na vykládaný ankus, „je zajímavá. Vezmu si ji a za odměnu ti nalovím nějaké dobré žáby, co říkáš?“
„Nepotřebuji jídlo. Sloužím svému pánovi, sloužím slávě velkého města. Nikdo živý se odsud nedostane.“
„Už zase blábolí,“ podotkl Mauglí směrem k velkému Ká. „Otče kober, říkám ti, že město není. Pojď, vezmu tě ven.“
Ale starý had nechtěl. Když mu Mauglí utekl, stočil se do klubíčka a slepýma očima zbožně hypnotizoval převzácné zlaté cetky.