DMD č. 21. pro 21. 4. 2016. Téma: Fascinován zpět ve své kleci

Obrázek uživatele se.id

Ozvěny dávno neslyšené

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 21, Fascinován zpět ve své kleci

Předchází vlastnímu příběhu

Drabble: 

„Připravili jsme pro paní Tayru komnatu, ale odmítá v ní být,“ hlásila zkormoucená komorná.
Vévoda svraštil obočí. Vědma působila všelijak, ale rozhodně ne zhýčkaně.
„Zaveď mě tam.“

„Právě tuhle,“ hlesl.
„Byla dlouho prázdná, tak...“
„Vím. Můžeš jít.“
Po třiceti letech vstoupil dovnitř.
Žádné viditelné stopy. Kruh s řetězy zmizel. Na háčku viselo zrcadlo, ne karabáč.
Dotkl se pelesti postele. Mohla vědma zahlédnout otisk ztýraného těla, schouleného v křečovitém pláči?

„Tady nemohu zůstat.“
Stála ve dveřích, nepřekročila práh.
„Stěny pořád odrážejí křik toho chlapce. Tolik bolesti...“
Věděla, kdo byl tím chlapcem?
Když se jejich oči setkaly, pochopil, že se nemusí ptát.

Obrázek uživatele strigga

Návrat Krále řeky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Z pohádky, kterou už mám rozepsanou pár let. A za níž stále vzniká nenapsaný příběh, který z ní pomalu, ale jistě dělá všechno, jen ne pohádku.
Byl první, na koho jsem si vzpomněla. A nakonec mi z hlavy nevylezl.
Přiznávám velkou inspiraci, i když nepřímou, písničkou k prvnímu drabbleti letošního Jeřabinina příběhu.

Drabble: 

Byla krásná. Noční řeka. Krásnější, než si ji pamatoval za desítky let, dokonce krásnější než za dob před Smlouvou. Seděl na břehu, díval se, jak se vlní, jak se na ní v pikosekundách láme světlo Měsíce, deformují roztřesené odrazy plynových lamp a těsně pod hladinou blyští stříbřité ploutve. Takhle už se na ni nedíval nekonečně dlouho, možná ještě nikdy.
Sedm set let si myslel, že jakmile bude moci, odejde, vzdá se svého nedobrovolného údělu. Najde ty, které kdysi miloval.
Pak našel Chodby mezi světy. Směl odejít.
A zůstal.
Když se teď díval na řeku, svou krajinu, svůj domov, věděl, proč.

Závěrečná poznámka: 

Král řeky je postava, která v té mojí pseudopohádce vlastně nehraje tak důležitou roli. Jenže já si ho beznadějně zamilovala. Poslední z Velkých bytostí, která ještě přebývá uvnitř Města, které na ně dávno zapomnělo a dávno nechápe, kdo skutečně jsou. Věčně sám a přesto milující. Přesto se nakonec rozhodne jinak, když po stovkách let dostane možnost odejít. Přesto přijme svůj trest jako nový úděl a nevzdá se zodpovědnosti kvůli naplnění vlastní touhy. A najde v tom konečně opravdový smysl. (Snad.)
P.S. - chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to je, vložit jednou drabble ve 23.59.. kecám, dřív jsem to nestihla :) ale psst!

Obrázek uživatele Owlicious

Bez ustání se modlete

Fandom: 
Drabble: 

Na tom, že byli zbičovaní a zubožení, bylo sotva něco zvláštního.
Jedno ale bylo divné zcela zjevně. Jejich mlčení. Sem dolů se nepřicházelo mlčky. Pláč, prosby, hrozby, sliby... ale ne mlčení.
Zacvakaly těžké zámky na kládě a nakonec i ten na dveřích.
Ticho trvalo.
Pak začali zpívat a ten zpěv otřásal samotnými základy.
Žádný zámek neudrží Boží věrné.
Hrot dozorcova meče zastavuje výkřik - nikdo neutekl.
Všechny ostatní v celách přikovalo ohromení.
Oni zůstali pro svou pravdu.
Ti, kdo s nimi jednali nespravedlivě, chtěli celou věc ututlat.
Nakonec za nimi jejich soudci museli přijít do cely, aby je s omluvou propustili.

Závěrečná poznámka: 

Skutky apoštolů 16,20 a dál

Apoštol Pavel a jeho spolupracovník Silas se po neshodě s místními židy ocitají ve vězení.

Hvězdy a beznaděj

Fandom: 
Drabble: 

Arne Miller byl jeden z mnoha nešťastníků trpících Morrisonovou nemocí. Užíval silné opiáty proti bolestem a ne, nebyl smířený s tím, že tohle už je všechno. Pravidelně aplikoval svoje dryáky a navštěvoval mnohé lékařské kapacity. Ale nemoc byla vždy o krok napřed. Třeba teď. Byl na chatě. Léky nechal doma, záchvat čekal nejdřív zítra. Ale přišel před hodinou. Bolest byla nesnesitelná; nešla vydržet, nešla. Vystřelila ho do vesmíru - nebyl sám, své vědomí sdílel - s kým vlastně? Vesmír ještě nikdy nebyl tak blízko. Zpívaly to hvězdy?
Odeznělo to, ten pocit splynutí. Bolest taky pryč, nanedlouho. Zůstal Arne, vyčerpaný, nemocný, bez perspektivy.

Obrázek uživatele Stevko

Výlet do Číny

Úvodní poznámka: 

Zasa BJB a hodne krátené.

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si za Ančou nešiel, keď je predseda v Číne?
- Vari nevieš, že sa vrátil?
- Hej? A čože sa stalo, že už?
- Veď sa ho opýtaj. Zase sem mieri. Dobrého zdravia predseda. Čože novýho nám nesiete?
- Ja vám donesiem, kua. Čo za vlajku ste mi dali, že tam mám pri sprievode mávať?
- No, nejakú zo západu Číny.
- Tibetskú ste mi dali. Hneď ma policajti brali. Našťastie keď o vás počuli, tak ma sem poslali, že ich väzenie by bolo príliš mierne.

Závěrečná poznámka: 

Začínam si myslieť, že Stredoslováci sa na drabble až tak nehodia, ale tento rok to dokončím (a do budúceho zabudnem, ako sa zoširoka vyjadrujú).

Obrázek uživatele Azereth

Čekání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To ještě nikoho nenapadlo? :)

Drabble: 

První. Sloužil mu jako opěra.
Druhý. Používal ho místo pravé ruky.
Třetí. Byl důležitý kvůli obraně.
Čtvrtý. Sloužil k lovu a přijímání potravy.
Pátý. Téměř nepostradatelný pro zmatení nepřátel.
Šestý. Užitečný k zachycení veškerých nečistot.
Sedmý. Docela dobrý pro udržení dlouhodobé zábavy.
Osmý. Potřebný k vytvoření drsné a tajemné pověsti.
Devátý. Čistě a jednoduše na okrasu.
Desátý. Přebýval jenom tak do počtu.
Jedenáctý. Bezpodmínečně nutný pro zachování celkové symetrie objektu.
Dvanáctý. Byl ten nejdelší a nejdůležitější. Ale to naštěstí nikdo nevěděl.
Ježek v kleci si znovu pečlivě přepočítal všechny ostny a zvědavě se zavrtěl. Kdopak ho asi vytáhne jako první?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele L.P.Hans

Civilizace

Fandom: 
Drabble: 

Dvě gorily ho postrčily do klece. Nechtělo se mu, ale násadou kopí ho pobídli směrem ke skupině ostatních lidí. Ti se k němu seběhli, jen co se zabouchly mříže.
„Povídej, co jsi viděl?“
„Ty zatracený opice si tu vybudovali celou civilizaci. Uprostřed vesnice mají chrám a před ním shromaždiště. Od chrámu vede napříč celou vesnicí kolonáda lemovaná květinovými záhony a sochami orangutanů. Končí v zahradě s umělým jezírkem, viděl jsem akvadukt přivádějící vodu. A stejně pohánějí i mlýn a cosi, co vypadá jako manufaktura.
„A co útěk, vypozoroval jsi něco?“
Muž se usmál a zpod roztrhané tuniky vytáhnul ocelovou dýku.

Obrázek uživatele Arengil

Z deníku fascinovaného kapitána

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na drabble Z deníku bezejmenného kapitána

Drabble: 

Králové, Abhorseni, Clayry a zlatorucí Stavitelé Zdi a Výsadních kamenů - čtyři velké rody, rozmělněné a znovu smísené v amalgám pěti pilířů prastaré Výsadní magie...

Kapitán kdysi viděl nějaký gobelín na toto téma - ještě v ledovcových síních své clayrské matky. Jako malý jím býval uchvácen... I výsadní magií, která popisuje svět zde, ve Starém království, kde ancelstierrská technika beznadějně selhává.

A teď je zpátky - vyvržený Abhorsen, kterého tak ale nikdo nenazve jen kvůli tomu, že čirou náhodou nemá hudební sluch.

Návrat do tohoto běsnícího království odříznutého prastarou Zdí neplánoval. Jen šel za ní.
To její nemrtvá rodina udělala z pohraničí žalář.

Závěrečná poznámka: 

Clayrem ho ovšem taky nikdo nenazve, protože nemá dar zřít a podle obrázků je muž a zrzek k tomu a clayry jsou opálené bloncky a hlavně ženy. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Fascinován

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle skutečné události.

Drabble: 

Dobře, zpětně si uvědomuju, že to nebyl dobrý nápad. Ale odolejte dobrodružství, když vám tak pěkně z výšky kyne – to se prostě nedá.
Nejtěžší bylo udělat Prvotní hlod. Týden hryzání, a najednou šup – SVOBODA! Volné prostranství! Paráda.
Celá existence zničehonic dostala smysl. Kolečko? To si strčte někam. Mohl jsem běžet celé hodiny a krajina kolem mně fakticky ubíhala! A jídlo bylo prostě skvělé – když dokážete s plnými torbami utéct psům. Dobře, já vím. Vykousat noru v přední části gauče byla chyba. Zostřili dohled. Terárko přiklopené encyklopedií zvířat vyhodili. Teď z klece zírám ven. Fascinován jejich vynalézavostí.
Pořád jsem jen křeček.

Závěrečná poznámka: 

Ano, dnes už víme, že přiklápět terárium prohlodatelnou knihou je blbost. Hledali jsme ho asi tak týden. Ano, fakticky si udělal hnízdo v sedací soupravě. Vypadalo fakt pohodlně. Ne, teorie Prvotního hlodu stále nevysvětlena a pachatel už vysvětlení bohužel nepodá. Dej mu Pánbu křeččí nebe.

Obrázek uživatele Tess

Jednou...

Úvodní poznámka: 

Ciaran a Calum.

Drabble: 

Byl to dobrý plán. A on měl na to právo! Měl právo zabít uzurpátora a stát se králem!
Dobře, ten plán měl určité vady. Musel uplavat dál, než myslel. Musel jít mnohem déle. A musel to nakonec podniknout sám.
Malcolma ani nezahlédl.
Zato zahlédl démony. Je v nich něco tak cizího, a přitom nevypadají nijak odlišně.
Svět byl mnohem větší, než si kdy myslel. Takový kousíček... a putoval věčnost. Skoro celý den.
Jednou ho proputuje celý.
A taky bude král.
Jednou.
Chlapec se zavrtal hlouběji do náručí svého pěstouna.
Jeli domů.
Je čas být zase malým chlapcem, ne spravedlivým mstitelem.

Obrázek uživatele Rya

Vězeň

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

Planeta měla jméno, ale říkalo se jí Farma.
Místo, kde rostliny vzkvétaly a lidé živořili.
Vězení.
Alex dřel deset let od svítání do tmy, v prachu, vedru, v zimě, blátě. Trestanec bez práv, otrok stromů, zajatec květin. Sklízel nádherné ovoce a křehkou zeleninu, ale nic z toho nesměl ochutnat. Krmili ho odpadky, trestali hladem, přespával na smetišti.
Zaplatil za zločin, který nespáchal, a vrátil se na Zem.
Našel nepřátelský svět.
Ukradl si v něm místo, opuštěnou zahrádku v kolonii.
Dřina a hladovění. Znovu. Ale první úroda patřila jenom jemu.
Dál sloužil rostlinám, teď s ochotou a vděčností.
Díky nim přežil.

Obrázek uživatele Rorico

Nečekaně vyřízeno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

volně navazuje na můj drabble "Levně vyřízeno"
http://sosaci.net/user/4373/moje-clanky

Drabble: 

Bylo poledne a vraceli se z náletu. Vždycky to bylo stejný. Po brífinku nasedli do stroje, tý plechový klece, odstartovali, seřadili se do roje, nabrali výšku, doletěli nad Anglii, vysypali co měli, otočili a hnali zpátky.
Jenže tentokrát to tak hladký nebylo.
Na jejich roj se sesypaly Angláni a rozehnali je. Jejich pilot prudce klesl, aby se ztratil pod mraky. Vyšlo to.
Teď už měli Anglii za sebou a snad se v klidu dostanou do Francie.
Zadní střelec hlídal, jestli za nima nikdo nevisí.
Najednou ze slunce přiletěly kulky a on s hrůzou sledoval jak se zakusují do trupu Dorniera.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Těžký osud

Fandom: 
Drabble: 

„Hej ty, nekoukej na mě a pomoz mi… No proto, už jsem se začínal bát, že mě tu necháš. Chyť mě a teď otočit doleva, zatáhnout, znovu doleva. Nééé, říkám doleva. Jo, přesně. Teď kousek zpátky, ale ne zas moc, nepokaz to. Tak, to je ono. Hezky pomalu, au, au, trochu doprava, v klidu, už to bude… Ano! Výborně, báječně, skvěle! Seš jednička, seš nejlepší… Seš blbej?! Co to… Co to sakra… Ne, nedělej to, nedávej mě zpátky. Néééé! Sakra, tohle mě fakt fascinuje. V příštím životě chci být Rubikova kostka a ježka v kleci ať si dělá někdo jinej.“

Obrázek uživatele Carmen

Osmnáct průzkumníků na vědecké misi

Fandom: 
Drabble: 

Zkoumavě je pozorovali přes pletivo.
„Divná cháska,“ zahuhlal První.
„Podívej, jak pózují před foťákem,“ podotkla Třetí pobaveně.
„Stejně by mě zajímalo, jak se chovají v přirozeném prostředí,“ konstatovala Třináctka.

Vznikl plán na výzkum v terénu.
„V noci na prvního března. Domluveno.“
„Začněte naštípávat pletivo. Má sněžit. Jestli nasněží dost...“
„Neměl bych se vrátit dřív, aby nevyšilovali?“ (Svědomitý Desítka.)

Po pár dnech Akce přiletěl Desítka zpět.
Snažil se personál ZOO informovat o průběhu Akce, ale jako obvykle tenhle živočišný druh projevoval nesmírnou tupost. Fascinovaně nad nimi kroutil hlavou.
S povzdechem se uvelebil na větvi. Pozorovat jo, ale snad radši zpoza pletiva.

Závěrečná poznámka: 

(Ibisové z pražské ZOO, kdyby to nebylo dost jasné. :))

Obrázek uživatele Bestie

Konec dovolené

Drabble: 

Mít dovolenou je zvláštní. Nudím se, hrozně. Nicnedělání je na jednu stranu vítaná změna, ale těžko se na ni zvyká. Celé dny prochodím po městě a dívám se, jak všichni žijí úplně normální život. Ráno noviny a čerstvé pečivo, trhy plné ovoce, prostě normální život.
Někdy ale vážně nevím, co dělat. Nemám žádnou známost, narozdíl od mých parťáků. Čím míň toho dělám, tím víc přemýšlím. A to je špatně. Tam nahoře na to nemáte čas. Sakra, jak se těším na konec dovolené!
Jsem zpátky u své letky. Má Slightly Dangerous už na mě čeká. Opět fascinován ve své malé kleci.

V kruhu

Fandom: 
Drabble: 

Evžen se z milostných pádů před Máňou nemohl vzpamatovat. Zamiloval se stejně upřímně jako beznadějně. Láska ho svázala. Láska ho škrtila. Láska mu vzala křídla. A dokonce i chuť na pivo. Chodil jako tělo bez duše, kolikrát ani do hospody nedošel a když, tak tam jen tak seděl a přestával mluvit v půlce věty, aniž by si toho všiml. Znovu a znovu na ní chtěl zapomenout. Dokud ji neuviděl. Dokud s ní nemluvil. Evžen sedával u stolu a div mu netekla slina. Vždycky, když vplula do dveří svým vrávoravým krokem, zahalená obláčkem dýmu, dostával chuť ji zase pozvat na panáka.

Závěrečná poznámka: 

inu, žádný zázrak, ale dneska už to lépe nevymyslím

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Úvaha Lva v kleci jatého

Úvodní poznámka: 

Když náhodou v hospodě U Médi běží v televizi nesmrtelný film s neméně nesmrtelnou scénou recitace básně o lvech bijících o mříže, je to pochopitelně pro kamarády příležitost dobírat si Lva. Ale ten je překvapí hlubokomyslnou úvahou.

Drabble: 

"Já vím," praví Lev, "od malička se mi smáli, jak biji o mříže. A já měl často pocit, že jsem v kleci. Zvlášť od doby, co jsem se oženil. Avšak - vykládal jsem vám o svém kámoši Oktaviánovi?"
"O tom, co tě vytáhl na pánskou jízdu, po níž jsi spadl do oné klece?"
"Ano, vždy mě fascinoval, jak to umí se ženskými. Užívá si, žádný vážný vztahy.
Ale jak jednou skončí? Nechci to vidět. Ten rodinný krb mu nic nenahradí. Bude mít, panečku, pořádně krušný stáří!"
A vzápětí, dopiv poslední doušky piva, zvolá:
"Méďo, platím a mizím zpět do své klece!"

Obrázek uživatele Blanca

Odraz

Fandom: 
Drabble: 

Byl čas padajících sakurových kvítků.
Prošla zahradou, přeběhla mostek a sklonila se k tišině ve vodě.
Z čela si odstranila neposlušný pramen vlasů, rukávem svátečního hávu málem setřela malování. Vlastní odraz ji zarazil v pohybu.
Chvíli se pozorovala, pak vstala a usadila se na lavičce pod třešní.
Rozhlížela se, jako by chrám předků i otcovský dvorec viděla poprvé. Když si přišel sednout vedle ní, spadl jí do rukou spojených v klíně jeden z kvítků.
"Vypadá to, že můj pozdní kvítek se konečně otevřel," řekl a ona přikývla.
"Můj odraz konečně zobrazuje mne, takovou, jaká chci být," pohladila si rostoucí bříško.

Obrázek uživatele Keneu

Neklid

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

divadelní reportáž Neklid, sklepní scéna Centra experimentálního divadla, Brno

Drabble: 

Psychiatrie, tři hodiny ráno.
Hello, darkness, my old friend, pozdraví Jan Uhlíř svoji kávu.
Z izolace se ozve škrábavý zvuk. Kňučení.
Křik.
Siréna ryjící do mozku roztřesenou čáru.
Kde se v tom chatrném těle, živeném piškoty a omítkou, vůbec vezme takový hlas? Tolik agresivity, tolik bolesti, která musí být přehlušena jinou?
Křik.
Až stydne krev v žilách, stejně jako stydne káva. Jan sedí v izolaci na zemi a drží Ivana.
Kontakt.
Křik utichá, zvolna a opatrně, co kdyby se nebezpečí samoty vrátilo.
Musí ven, konstatuje Jan. Musí si svoje síťové lůžko utkat ze vztahů s lidmi.
V izolaci nám umře.

Závěrečná poznámka: 

Ivan K.
narozen mentálně postižené matce, sám mentálně retardovaný
kojenecký ústav
dětský domov pro mentálně postižené děti
dětská psychiatrická léčebna
uzavřené oddělení dospělé psychiatrie, idiocie, neklid, agresivita, síťové (klecové) lůžko
zrušena síťová lůžka, vzhledem k počtu ošetřovatelů nezvladatelný, neklid, křik, agresivita, sebepoškozování, pojídání matrací, omítky a jiných předmětů -> nutná izolace -> situace se ještě zhoršuje (nespavost, řev, tluče hlavou do zdi...)
postupně přivykán na ostatní pacienty, neverbálně s nimi komunikuje, v křesle může do zahrady, bez projevů neklidu (z 300 ročně na 12 a míň)
domov následné péče
o dva roky později umírá na selhání srdce (ve 32 letech)

vše dle pravdy, představení šílené, velice dobře zmáknuté, děsivé a brr, ale zahráli to fakt dokonale

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Spadl rozkaz

Úvodní poznámka: 

Tenhle fandom jsem ještě nepsala a připadá mi až skoro jako svatokrádež, takhle vandalizovat dílo nesmrtelného Mistra, ale už se stalo. Jára mi odpusť.

Drabble: 

"Pane Hynku, zrovna když jste byl kontrolovat stráže, přišel rozkaz," oznámil Smil Flek z Nohavic.
"Tak nám to, Smile, přečti," vybídl ho přednosta svatováclavské kanceláře.
"V Blaníku, dne 29. září 1938: Vážnost situace mě nutí jednat-"
"Zatím to zní nadějně, ale nemůžu se zbavit dojmu, že mě zase čeká zklamání," ozval se rytíř Veverka z Bitýšky.
"-neustálé tahanice o nedostatkové slamníky narušují morálku vojska. Vydávám proto nařízení, aby velitelé oddílů vytvořili pořadníky, které zajistí, aby se vojáci v držení výše uvedených předmětů spravedlivě prostřídali."
"Moudré rozhodnutí," řekl uznale přednosta. "Co o tom soudíš ty, Veverko?"
"Že jdu zpátky do šatlavy."

Závěrečná poznámka: 

Pozn.: 29.9.1938 - podpis Mnichovské dohody (Mimochodem, další nezapamatovatelné datum... Kdy už svět konečně pochopí cimrmanovu myšlenku na volbu zapamatovatelných dat významných událostí?)

Okouzlující muž

Úvodní poznámka: 

naštěstí jsem tohle osobně nezažila

Drabble: 

Byl to milý, okouzlující mladý muž. Před ostatními galantní, pomáhal mi a zval na krásné romantické večeře. A tak to bylo i doma, ale jen pár měsíců. Potom jsem řekla něco, co se mu nelíbilo a najednou přistála facka. Zaskočilo mě to, ale řekla jsem si, že to tak opravdu nemyslel. Zakázal mi přátele, nechtěl, abych pracovala. Násilí se stupňovalo. Byla jsem zavřená ve zlaté kleci.

Jednoho dne, po dlouhé době, jsem utekla. Našel mě a prosil, že mě opravdu miluje, že mě chce zpátky. Uvěřila jsem, že to tentokrát bude mnohem lepší.
Byla jsem zpět fascinována ve své kleci.

Obrázek uživatele Effatha

Plátno

Fandom: 
Drabble: 

Udiveně zíral na svoje ruce. Nemohl uvěřit, že by ho mohly znovu zradit. Ačkoli, zase až tak nepravděpodobné to nebylo. Přestože jim vždycky věřil. Poslední dobou zrazovaly často. Zase.
Promnul si oči. Možná se málo soustředil. Znovu uchopil štětec do ruky. Možná to chtělo jen jiné barvy. Musí zapomenout, dnes Ji přece neviděl.
Ne. Prudkým pohybem zahodil štětec někam za sebe. Udělal pár kroků nazad, aby se podíval na hotový obraz. Plátno na stojanu kvetlo zlatými květy. Odevšad na něj však zářily Její oči. Zase. Na všech jeho obrazech, schovaná mezi zdmi klášterů.
Byl šťastný a zoufalý. Znovu ho lapila.

Obrázek uživatele Samantha

Fascinován zpět ve své kleci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tomu, který o mne jednou bude bojovat...*

Drabble: 

Viděla jsem se s "Drahým". Tolik jsem mu chtěla tu historku věřit. Ale on nepřišel žádat o odpuštění, prosit, abych zůstala. Prý mi to přišel vysvětlit, ale že pochopí, když to nepůjde, neuvěřím atd... Že když to nebyla jeho vina, v podstatě nemá proč se omlouvat. Docela povýšený člověk, děsilo mě, jak jsem to uviděla. Přes to jsem řekla, že ho ráda uvidím... Ale tolik mi to "nebojování" připomnělo Důležitého dříve. Proč nestojím za to, aby bojovali, byli šílení strachy, že nebudu v jejich životě? Jsem opravdu nedůležitá? Ten pocit mne fascinuje, sedím ve své vlastní kleci strachu ze samoty...

Závěrečná poznámka: 

*...a může to být klidně někdo, kdo to dříve neudělal. Znáte mě, dávám milion šancí.

Obrázek uživatele Gary Stu

Lituji?

Fandom: 
Drabble: 

Někdy si nejsem jistá. Jindy si připomenu jeho výraz. Sobě jsem tím pomohla, ale co on?

Musela jsem Doktorovi připadat komická. Mé zkušenosti z Cambridge - jakkoli uznávaná jsem v rámci pozemské vědy, Doktorovi jsem mohla jen vychvalovalat intelekt.

Pamatuju si dobře jeho nekonečně smutný výraz kdykoli pohlédl na nefunkční Tardis. Výraz, když sledoval lidi kolem sebe - skoro závistivý, ukrývaný pod povýšeností. Oni znali jen tento svět, ale Doktor... Doktor prožíval věčnost. Jeden čas, jediná planeta? To bylo děsivým vězením. A nebylo pomoci.

Kéž bych ho znala za jiných okolností. Takhle jen doufám, že se shledáme až bude skutečným Pánem Času...

Obrázek uživatele Scully

Radostné shledání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už jsem si říkala, že mi ti dva už žádný příběh nepřinesou. A ono jo! :)

Drabble: 

Po dlouhé době si zas k ohrádce přišel s Ovečkou hrát Vlk.
„Béé,“ řekla nadšeně a radostně vyhazovala kopýtka.
„Kde jsi tak dlouho byl?“ ptala se ho.
„Toulal jsem se. Měl jsem náladu pod psa,“ odpověděl Vlk.
Celý den si pak zase hráli na schovávanou. Ovečka s chutí vyskočila z ohrádky, která už jí v poslední době připadala moc nudná a malá.
Když se pak večer loučili, Ovečka mu kladla na srdce, aby se zase ukázal. Trochu dřív.
Ale nebyla z jeho odchodu smutná. Byla plná radosti a tráva v její ohrádce jí zase přišla šťavnatě zelená, jako bývala dřív.

Obrázek uživatele Lejdynka

Obyčejný člověk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To asi není potřeba komentovat. Jen možná to, že mě nejdřív napadl Kafka, není to téma z Kafky?

Drabble: 

Je nenápadný. Vmísí se do davu, usmívá se, hezký muž.

Nikdo ho nezná. Nikdo jeho pohled neopětuje. Všichni jsou zděšení, protože centrem města otřásl výbuch, a tak si ho nevšímají.

Obloha je modrá, vlnky se stříbřitě třpytí.

Vystupuje.

Tři... dva... jedna...

Horké vzrušení.
Krev, výkřiky. Chlad.
Extáze.

Prosím... prosím, ne!

Záplava endorfinu ho nadlouho pohltí.

Pomalu se probírá.
Vrací se do klece vlastních myšlenek.

Později si nevzpomíná, co přesně se dělo.

Je ale fascinován tím, co vyvolal, je šťasten, stal se legendou, náhle ho zná celý svět.

U soudu dostává 21 let.

Na ostrově Utoya zabil osmdesát pět nevinných lidí.

Závěrečná poznámka: 

Ne že bych si troufala tvrdit, že vím, na co v tu chvíli myslel, ale nic normálního to asi nebylo.

Obrázek uživatele Champbacca

Divy a divoši

Úvodní poznámka: 

(mezitím ve fascinujících Zapomenutých říších)

Drabble: 

Byla klidná noc, loď plula tmou a posádka odpočívala po bouřce, když se ozvalo vrznutí prken a na palubu vyšel Edwin. Některé to překvapilo, protože ho po tom fiasku s mapou zavřeli do klece v kuchyni, ale většina si ho ani nevšimla.
„Nevstávejte,“ pokynul blahosklonně, „prostě mě to nebavilo, osvobodil jsem se a...“
V tu chvíli si všiml, co přesně dělá posádka. Že pořádají krysí závody, šermují solenými treskami a Edvin staví pyramidu z prázdných sudů od rumu. Pozvedl obočí.
„Víte co? Ustupuji brutální převaze lidoopů a jdu zpátky do klece, kdyby mě někdo mohl přijít zamknout, budu mu zavázán.“

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Bilkis

Vzduchoprázdno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní!

Agorafobie je klec...

Drabble: 

Jsem v oku hurikánu. Přes vířící stěnu okolo ke mně nic neprojde. Vztek, strašlivý vztek. Cítím ho, když se posunu k okraji. Všepožírající vztek. A beznaděj. Natahují se ke mně a já k nim. Vím, že se jich nesmím dotknout. Ani špičkou prstu. Když to udělám, shořím.
Nejsem schopný se kontrolovat. Ale když se ponořím do toho tichého, prázdného místa... Bolí to. Čistá bolest. Oslepující. Dokonalá. Myslel jsem, že nic nemůže bolet víc než agora. Omyl. Je to vlastně docela pochopitelné. Nikdy mě nezklamal nikdo, na kom mi záleželo víc než na mně. Zní to sobecky? Jsem sobec. Musím být.

Obrázek uživatele Dangerous

Back to Bôkthersa

Fandom: 
Drabble: 

Four decades. Seemingly, nothing had changed. The green in the woods, the silver in the rivers, the blue in the sky; the only hues of green, blue and silver that couldn’t be found anywhere else. He rode on, amazed.
The house hadn’t changed either. There, it hurt. It wasn’t his anymore. It had never been his in the first place. He entered, overwhelmed.
The people hadn’t changed. His delicate features looked haggard compared to them. His views and desires too tainted. After two days he found himself thinking of finding a way back to Rhíminee. He fled, Nightrunner at heart.

Obrázek uživatele Dia

Myslela jsem, že jsem ptáček v kleci, ale ona šla otevřít

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poslouchám Boba Dylana, zase.

Drabble: 

Fascinujou mě mraky
pořád cestujou po obloze a mění se.
Někdy se tváří jako něco jinýho.

Jako lidi.

Pozoruju život ze svojí malý klícky.
Život utíká jako ty mraky.
A já čekám, až se klícka otevře

a já ho ochutnám.

Přitom můj život už dávno běží,
rychle cestuje po obloze.
A čeká až ho nahradí hvězdy.

Ještě není tma.

Den je ještě dlouhej.
Jak ho strávím je na mně.
Vím, že to bude krásný.

Protože už to tak je.

Občas prší a hřmí,
bez toho bych si slunce nevážila.
A tak otevřu klec.

Západ slunce je uklidňující.

Nebojím se ho.

Závěrečná poznámka: 

Den je kráááásný.

Stránky

-A A +A