Rytíř

Vítek musel vynaložit všechno sebeovládání. Nehodí se, aby budoucí rytíř poskakoval radostí jako kůzle na pastvině. Už nebude pouhým panoškem, pan Jan jej bere s sebou. Mají dohodnout smír mezi Janovým bratrem Jakubem a panem ze Zástřizl. Nebude to snadné poslání, ale pan Jan je dobrý diplomat a Vítek bude jeho očima i ušima. Konečně se Máří přestane ušklíbat nad jeho horováním o rytířském stavu.
---
"Co tu slídí to cimburské štěně?" hřmí z úst ježatého zbrojnoše nad rozechvělým Vítkem. "Mám ho shodit z ochozu?"
"Zasloužil by, ale..." a zástřizlský nařizuje Vítkovi, co má vyřídit svému pánovi, nechce-li skončit pod hradbami.