Stín na zdi

Stanul před královnou. Srdce mu divoce bušilo, na rtu ještě cítil pachuť protivníkovy krve. Skoro nedýchal.
Vteřiny ubíhaly, ale čas se zastavil.
Teď to udělá. Buď ho přijme, nebo ho odvrhne. Stál nad propastí a musel udělat krok do prázdna.
Zhluboka se nadechl a rukou si sundal přilbu.
Úder srdce.
Visel nad prázdnem.
„Odveďte mi ho z očí,“ proťala vzduch svým hlasem. Z očí jí šla zloba.
Čas se zase rozběhl.
Nebyl pro ni víc než obyčejný špeh. Stín na zdi.
Jako ve snu se otočil k odchodu, ale pořád nedokázal vstřebat to, že vykročil a teď padá do propasti.