Osudová láska

Cítili se tak nadlehčeně, i když jim nebylo přáno. Počasí se nedalo popsat ani jediným pozitivním adjektivem, ale jim to ani tak nevadilo. Užívali si jeden druhého, navzájem si kradli polibky a byli šťastní.
Na dívčině balkóně často sedávali po večerech, když si její rodiče mysleli, že tvrdě spí, aby nebyla další školní den unavená. Byla schopná za něj položit svůj život, denně chodila domů vyčerpaná, ale za ty půlnoční konverzace byla ochotná obětovat vše.
Ale pak nepřišel. A další den se taky neukázal. Dívce se stýskalo, zoufala si, a na balkóně po nich zůstal jen tanec dávno zamilovaných stínů.