Vykoupat a spát!

„To je spoušť, co po tobě zůstala. A teď ještě pláč,“ vzdychne si matka.
„Ale miláčku, copak je to za křik. Vyvádíš, jako by tě na nože brali. Voda je teplá, kontrolovala jsem ji. Anna ti hlavu neutrhne, rychle tě omyje a oblékne. Podívej se na sestřičku, ta se mytí nebojí.
Ty si chceš ještě hrát? Ale to nejde, už je večer. Hrála sis dost dlouho. Ne, ne, teď už musíš jít spát.“
„Ci nánu,“ vzlyká malá a natahuje se po panence.
„Tak dost. Nána musí také spát. Položím vás do kolíbky, pohoupu a zazpívám ukolébavku. Zavřete oči. Dobrou noc.“