Šlápni na to

V autě byl pes. To, že mluví, Dušana ani tolik nepřekvapilo, v dobách divoké puberty vyzkoušel množství omamných látek.
„Jezevčík říkáš?“ zeptal se.
„Jsi natvrdlej? Když říkám jezevčík, tak jezevčík. Lidi!“
Dušan si dopřál pár sekund na rozdýchání dvojnásobného pokusu o vraždu, psa zpochybňujícího jeho inteligenci a narůstajícího zpoždění, které měl na schůzku s Božetěchem.
Šlápl na plyn. Auto vyrazilo takovou rychlostí, až Pepa, navzdory daru řeči, zavyl.
V tu samou chvíli promlouval Božetěch v prázdné tmavé místnosti k osobě pevně připoutané k židli. Osoba mu odpovídat nemohla kvůli roubíku v ústech.
„Doufej, že se Dušan blíží. Čas brzy vyprší.“