Štěstí znovu nalezené

Poznámka: půl slova počítám jako celé.
A jestli tohle není dojemný...!
Don Fernando rozechvěle vstoupil. Všechno mu ji tu připomínalo. Nuzná chatrč, kde vyrostla, ač dcera ze vznešené rodiny. Síňka, kde ji požádal o ruku. Jak se její rozesmátá tvář lišila od té bledé, s šílenýma očima. Seděla tam na té žid-
Zděsil se. Židle chyběla!
Stará pěstounka přiznala, že ji rozštípala.
Hrůza! Doufal, že se nebohé Dolores na tomto místě vrátí rozum. Ale teď nebude všechno, jak to znávala! Nelze vrátit minulost!
Naštěstí židli objevil v kůlně, stařeně již paměť nesloužila.
Když přivedl Dolores, v jejích očích se mihl záblesk poznání. Usedla, Fernando poklekl…
Rozevřela doširoka oči.
„Och, můj Fernando!“