Stál pri okne, zboku, tesne pri stene, aby ho zvonka nebolo vidno, a opatrne sledoval trávnatú plochu pred domom.
„Poď sem.“
Zase ten výraz v očiach.
„Nie stredom izby, uvidia ťa!“
Poslušne sa nalepím na stenu. Kolená sa mi trasú a po chrbtici sa mi plazí bezmoc a zúfalstvo - úplne sebecky, lebo o mňa nejde.
Pridusený šepot.
„Neviem, čo odo mňa chcú, ale sledujú ma. Sú perfektne zorganizovaní. Vedia o nás všetko.“
Odmlka.
„Ja si to nevymýšľam, veríš mi?“
Viem, že si nevymýšľa. „Verím.“
„Pozri sa von. Opatrne. To sú oni.“
Vyzriem z okna.
Trávnik pred domom je úplne pustý.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
kdysi jsem náhodou na ulici
Aries
kdysi jsem náhodou na ulici zaslechla kousek rozhovoru, když mě míjel kluk s nějakou holkou a strašně naléhavě ji nabádal, že se musí doma zamknout, nikomu neotvírat, že on má klíče, a nekoukat ani z okna,protože by ji bylo vidět za záclonou. Netuším, o co šlo, ale tohle drable ve mně vyvolalo stejně stísněný pocit. A´t už si to ten dotyčný jen namlouvá nebo po něm opravdu někdo jde, je mi ho líto
Brrr....
kopapaka
Brrr....
No jo no,
P.M.d.A.
na tom je nejhorší, že to odnesou všichni okolo...
To je síla.
Kirsten
To je síla.
Tohle není ze života, ale Ze
Lejdynka
Tohle není ze života, ale Ze Života, protože to je Čistá duše. Brrrr.