Ze života (nikoliv mého)

Obrázek uživatele Eillen

Špatné karty

Drabble: 

Vždy si přál velkou rodinu. Měl pět sourozenců a vzpomínal na dětství s úsměvem. Jeho žena byla jedináček. V dětství jí scházeli sourozenci, proto byla z představy velké rodiny nadšená.

A pak osud vyložil karty na stůl - rakovina varlat.
Pokud někdy chtěli rodinu, nezbývalo než uschovat sperma a v budoucnu podstoupit umělé oplodnění.

S každým neúspěšným pokusem se objevila nová prasklina na vysněném obraze velké rodiny.
Nakonec zbýval už jen jediný pokus. Uplynul rok, než dostali odvahu.
Dalších pět let trvalo, než se dokázali poprat s bolestí a vztekem.

Jeden sen se zhroutil. Své síly obrátili k plnění těch ostatních.

Závěrečná poznámka: 

Netuším jestli kontroloři uznají splnění - pokud ne, nehádám se a uznávám nulu.

Obrázek uživatele Eillen

Změna

Drabble: 

Celý život slýchal: "Nenech ji ti viset na ramenou. Skopni ji do prachu. Nech ji tam válet se."

Jako by to bylo tak snadné. Byla s ním od nepaměti. Neuměl si představit jiný život. Bál se představit jiný život...

Uplynulo mnoho let, kdy spolu kráčeli světem bok po boku. Nikdo už mu nic neříkal. Všichni to vzdali.

A pak jednoho deštivého dne přišla změna ve formě nabídky. Nabídky splnit si celoživotní sen. Netušil jak, ale našel v sobě zrnko odvahy. Udělal první krok a cítil, jak ji nechává za sebou.

Život bez panické úzkosti byl jiný. Začínal se mu líbit.

Závěrečná poznámka: 

Snažila jsem se to téma pojmout trošku optimisticky. Snad se to povedlo.
Původně jsem měla plán psát o strachu, ale změnilo se to samo v úzkost. Tak tedy místo něho mám v drabble ni, ale to snad nevadí.

Tak kdo je tady namol?

Drabble: 

Vojín základní služby se vratkým krokem vracel z vycházky do kasáren.
„Jdete pozdě, vojíne,“ vyštěkl na něj dozorčí na bráně. „Jméno!“
„Du zpi va,“ ztěžklým hlasem odvětil tázaný.
„To vidím,“ zavrčel dozorčí. „Ale vaše jméno!“
Vojín se na něj upřeně zadíval, hluboce se zamyslel a zřetelně slabikoval: „Du zpi va.“
„Vidim, vole, ale jak se jmenuješ? Tvoje jméno, sakra!“
„Du. Zpi. Va,“ slabikoval vojín s nechápavým pohledem upřeným na dozorčího.
„Vodveďte někdo toho magora, ať už ho nevidim!“
Tady to teda museli pořádně rozjet, když se mě ten blb dokolečka ptá furt na jedno a to samý, dumal vojín Duzpiva.

Závěrečná poznámka: 

A přátelé, ten příběh je pravdivý, protože mi ho vyprávěl V. Vašek Vypravěč.
Vojín Duzpiva je strýček mého kolegy.

Jediná vteřina

Obrázek: 
Drabble: 

Byl to obyčejný den. Slunko hřálo, lehce pofukoval větřík. Jeden by neřekl, že končí léto a nenápadně se blíží podzim. Ptáci zpívali, na návsi klevetily tetky, slípky kvokaly, občas zabučela kráva. Obyčejný zářijový den. Tedy byl by obyčejný, kdyby…
S povzdechem nastartoval motor. Má směnu, on si ten přenos v rádiu nepustí. Motor přehlušil většinu zvuků vesnice. Jen šum lidských hlasů se spolu s cestujícími přesunul do autobusu.
Jel předpisově, nespěchal. Lehký náraz ani nevnímal, až jekot cestujících ho přiměl zastavit. A pak se rozhostilo ohlušující ticho.
Pod koly jeho autobusu ležel chlapec.
Bylo osmého září devatenáct set čtyřicet osm.

Závěrečná poznámka: 

V den pohřbu prezidenta Beneše si jedenáctiletý Otík vzal kolo, aby rychleji vyřídil pochůzku, na kterou ho poslal otec, protože chtěl v rádiu poslouchat přenos z prezidentova pohřbu. Cestou ho zdržela sousedka, takže pak tím víc pospíchal a zpoza stodoly vletěl rovnou pod projíždějící autobus. Na místě zemřel.

V jináči

Úvodní poznámka: 

Pokus o stand-up. Představte si tam takovou tu typickou tiktokerku, influencerku a podobná jinodimenzní stvoření ;-)

Varování: 

Po přečtení tohoto drabble může měknout mozek ;-)

Drabble: 

"Čaues! Já jsem Kamča... a jsem v tom. Jako už nějakou dobu. Já nevim, kdo si nedal pozor, asi von. Břicho neroste, ale, holky, já jsem normálně na krekrech, já do sebe nic jinýho nedostanu, mam z žaludku Titanic, von se furt naklání!
Na papírek jsem nečůrala, to zjistil doktor. Říká: Víte, že jste těhotná? Jak se to kruci stalo? Vim jak, nejsem blbá. Prej, že už měsíc. A pak mi zakázal... tučný, kalit, hulit. A co teda můžu? Relaxovat. Jako vůbec... Mam halušky od hladu, půlku dne prospim. A todleto ještě osm měsíců. Skončim ve cvokhausu! Díky za pozornost!"

Závěrečná poznámka: 

Inspirací byly stand-upy Ivy Pazderkové a Simony ze Slovenska ;-)

Trollí holka

Úvodní poznámka: 

To, o čem si myslíte, že je tohle drabble, rozhodně není pravda ;-)

Drabble: 

„Po písmenkách super. Navrhl jsem rande. U nich na vesnický zábavě. Dáme si poznávací znamení. Prej bude mít květinovou čelenku. Tý vado, všechny holky měly kytky ve vlasech! Že má krátký blonďatý vlasy… a tam kupa blondýn! Že bude postava z pohádky. Já se málem zjevil! Tam víla, onde princezna, támhle rusalka. Mám si dát kytku do košile. Von to tam měl každej!

A pak přišla holka s namalovanejma pihama, každou ponožku jinou. Říkám: Jak jsi mě poznala? Ty jedinej nejsi místní…“

„A dopadlo to?“

„Příští tejden jí to vrátím. Stopnu jí v autě a vezmu do práce k výslechu.“

Závěrečná poznámka: 

Že jste to nečekali? :-D

Mamííí!!!

Drabble: 

„Pocem, neutíkej, vem si tuty bůty, jináč nastydneš! Jo a depa sem to skončila?“

„Mamííí!“

„Počkej, bobulko, než to dopovím…“

„Mamííí!“

„Počkej, beruško, až mi to babi dopoví, vona by jináč zapomněla, co chtěla říct. Copa si to řikala, mami?“

„No že voni ty Ježkojc se furt ne a ne domluvit, kam jako pojedou, vona furt že k móři a von do hor…“

„Mamííí! Nemůžu najít Čumáčka!“

„Počkej, beruško, pak se podíváme. No a jak to dopadlo, mami?“

„No jak tě to povídam, vona jela k móři a Ježek je v Peci.“

„Čumáček je v peci?“ rozplakala se malá holčička.

Směj se!

Drabble: 

Stereotypní klapání do klávesnice, odhazování formulářů na hromadu, vysvětlování základních pouček stále stejným lidem. Vítejte na Úřadu práce!

„Jde ti klient. Usmívej se trochu.“

Loupnu očima po kolegyni. „Z těch amerických úsměvů dostávám křeče.“

„Jsi hrozně cimprlich. Pro kariéru musíš něco obětovat.“

„Jistě. Dva roky a povýšení v nedohlednu. Jak to, že mi ještě neděláš šéfku?“

Úřednice odvrátila hlavu. Měla práci.

„Pane Voráček, opravdu nestačí, že na to místo zavoláte. Že vás nevzali, musíte mít písemně.“

Stále stejně ubíjející. Vstávám ze židle, prudce otvírám dveře, spěchám k východu. Jůlina za mnou křičí. Už to nedávám, končím! Můj duch je svobodný!

Závěrečná poznámka: 

Práce s lidmi je... ubíjející :-D

Jen na vlastní nebezpečí

Drabble: 

Ten růžový deník ležel mezi harampádím na staré zaprášené půdě. Působil v šedi starých krámů poněkud nepatřičně.
Otevřela jsem ho na začátku. Úhledné drobné písmo, nevybledlé, dobře čitelné.
První láska, letmé polibky, procházky za letních večerů a o pár stránek dál loučení. Proč? To v deníku chybí.
Smutek zimních večerů. Osamělost uprostřed velké rodiny. Žádná jména.
Nový začátek.
Nová láska. Vzájemné poznávání, silný cit a velká vášeň. Pěkně pikantní čtení. Psala to vůbec stejná osoba? Komu patří ty vzpomínky? Kdo dneska vůbec píše deník do takové knížky? Kdo byla tajemná pisatelka?
Hledám nějaké vodítko. Až poslední zápis mi napoví.
Babi???

Nanosekunda

Drabble: 

To je dnes ale krásný den! Sobota, nemusím do práce, slunce svítí, a jedu na výlet. Táta mi konečně půjčil auto. Něco sice říkal, ale má zbytečné obavy, jako ostatně vždycky. Vždyť už mám celý dva týdny řidičák!
Ale ne, přes půl města mám zelenou vlnu a teď červená! Brzdím.
Škyt, brrrm, škyt. Co to je? Ono mi to chcíplo! Aha, zapomněla jsem vyhodit kvalt.
Startuju. Nechce chytit. Znova otáčím klíčkem v zapalování. Nic. Co to ten táta říkal o vlažném motoru?
Žlutá. Auto nechytá. Za mnou stojí pár dalších aut.
Padá zelená a za mnou se rozezní symfonie klaksonů.

Závěrečná poznámka: 

Nanosekunda je doba, která uplyne mezi rozsvícením zeleného světla a momentem, kdy ten blbec za vámi začne troubit.

Obrázek uživatele Tenny

Poslední rande

Drabble: 

"Já už jsem úplně zoufalá, holky. Snažila jsem se naznačovat, říkat, že nemám čas, že bychom měli zůstat kamarádi... A pořád mně otravuje. Chce se mnou jít zítra na rande."
"Proč ho prostě nepošleš k loji?" zeptala se ta zkušenější z nich.
"Normálně bych to udělala, ale tohle je pošuk Roman. Skoro se bojím, co by pak udělal."
Všechny se společně zamyslely nad Romanem, který rád hluboce dýchal a zíral.
"Víš co. Tak udělej takovou tu pomazánku. Niva, česnek, chilli. Jako dezert si dej uzenou rybu. A nevyčisti si zuby. 100% ochrana, na žádné další rande už tě pak nepozve."

Závěrečná poznámka: 

Šmitec i Poslední rande jsou názvy v čechách specifických pochutin, které obsahují smradlavé sýry, česnek, apod.
https://www.apetitonline.cz/recept/posledni-rande

https://www.madeta.cz/recepty/smitec

Duben jsem si moc užila, bohužel ke konci už jsem neměla síly moc komentovat, ale i tak děkuji za super strávený měsíc. ;)

Obrázek uživatele MataPeprna

Hříšná pouť

Úvodní poznámka: 

Pravděpodobně nesoutěžní. Pokud lze nahrazovat bonus, tak (soutěžní) náhrada bonusu č. 2: Přísloví.

Drabble: 

Vždycky byla svá, nikdy se nebála jít proti proudu, a ani teď tomu nebylo jinak. Nebo vlastně bylo. Už několik dní plula proti proudu, a přece šla s davem. Možná měla poslechnout to rčení, podruhé se sem už nevracet a neriskovat život, ale nemohla jinak. Pud je pud, i kdyby to mělo znamenat, že třeba vypustí duši. Capre diem!

Další peřeje, ale tyhle už by měly být poslední. Navíc nevidí medvědy. To ještě zvládne a pak si konečně užije trochu té dospělé zábavy. Je tu sice spousta konkurence, takže určitě vzniknou nějaké třecí plochy, ale kvůli tomu tady vlastně jsou...

Závěrečná poznámka: 

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.

V komunitě pacifických lososů panují o významu tohoto přísloví značné neshody. Na jedné straně argumentují představitelé církví a etičtí filozofové, že se jedná o jedenácté přikázání, které varuje před návratem do třecích oblastí jakožto před smrtelným hříchem. Druzí, zejména pak logici a matematici, naopak tvrdí, že typický losos do řeky dvakrát nevstupuje, protože při prvním pobytu se v ní již narodil. Přísloví je pak podle nich pouze strohým konstatováním skutečnosti.

Mezi lososy obecnými toto přísloví není rozšířené.

Obrázek uživatele MataPeprna

Ve svém živlu

Drabble: 

...

„A co teda přesně chceš, když tyhle jsou na tebe moc klášterní?“

„Něco, co nebude nuda. Něco, co bude originální, kreativní, veselý. A hlavně sexy.“

„Třeba tyhle?“

„No nevim. Mně teda černá nepřijde moc originální. Tu tam bude mít každej.“

„Noo, tak co nějakej výraznější květinovej vzor? Třeba tady.“

„Ty jsou ale zase hrozně plandavý a dlouhý.“

„A tadyty?“

„Hmm, ty vypadaj dobře. Počkej, vyzkoušim si je.“ ... ... ... „Neseděj mi. Koukej, tady se hrozně hrnou.“

„Hele, jestli chceš něco odvážnýho, co se nebude nikde hrnout, tak si tam můžeš jít třeba v rouše Evině.“

„To by ale byla právě ta nuda.“

Obrázek uživatele Queen24

Obyčejné radosti

Úvodní poznámka: 

Libovolné české město
Jaro 2022

Drabble: 

Paprsky jarního sluníčka pronikají skrz šedou oblohu. Je jich málo, ale snaží se. To je důležité, nevzdávat se... Na dvoře činžovního domu je živo. Děti si hrají s míčem, dospělí posedávají na lavičkách. Děda s cigaretou. Mladá maminka. V náručí drží spící miminko. Starší paní se zavřenýma očima nastavuje tvář slabé sluneční záři, pán, s rukou kolem jejích ramen, s úsměvem sleduje hrající si děti.

Děda sáhne do kapsy a vytáhne bublifuk. Přiběhne k němu sotva čtyřletá holčička.

První bublina. Druhá. Třetí.
Holčička kouká, pak se zasměje a něco zabreptá.

,,Bublina," zdůrazní děda. ,,No, bublina. Nevím, jak je to ukrajinsky..."

Závěrečná poznámka: 

Myslím, doufám, že je to k pochopení...
Nějak mi to dnes nedalo no.

Důležitý činitel

Drabble: 

Ta svatba byla veliká a okázalá, nikdo takovou nečekal.

„Mařenko, já ti nevím, ale přece se nemáme za co stydět a nejsme žádní chudáci.“
„Máš pravdu, Božka, já bych s příbuzenstvem nevydržela.“
„Takže na seznam připisuju tetu Any, strejdu Fandu...“
„A od nás bratrance Josefa, to je ten, co dělá na ministerstvu.“
„A podívej, jaký krásný šaty tady mám pro pratetě Vilemíně! Pravá bruselská krajka!“

„Mami! Sto dvacet lidí? My jsme chtěli malou svatbu, jen rodiče, sourozenci a svědkové! A chci se vdávat v kostýmku!“
„Mlč, do toho nemáš co mluvit!“

A tak ta svatba byla díky tchýním událostí roku.

Závěrečná poznámka: 

Jo, tchýně... ony se nezdají...

Obrázek uživatele Tlegy

Nenápadná hádanka pro manžela.

Úvodní poznámka: 

Pozor sprosté slovo.

Drabble: 

„Jasně, ženo, to zvládnu, vyperu, na mě se můžeš spolehnout. Ano, máš prádlo všechno připravené, jen ho strčím do pračky a zapnu. To je jednoduché, klidně si běž, užij si to, hezkou zábavu. Fakt neboj, to dám v pohodě, žádný strach."

Tak jdeme na věc, ať to mám za sebou.
Jo, tak prádlo mám, to je tady v koši, tak jen strčit do pračky a je hotovo.

„A do prdele," ale co je jako pračka, vždyť ty mrchy jsou na pohled úplně stejné. Stejná značka, stejná barva, stejné otevírání, jak se v tom mám chudák vyznat. Promiň, to asi nedám.

Závěrečná poznámka: 

Já je rozeznám. Sušička je přece nahoře :-)

Obrázek uživatele Lee

Bacha na náboženské vzplanutí

Úvodní poznámka: 

Apatyce, jejíž stoslůvce vděčím za nápad zapracovat danou historku do tohoto podivného tématu.

Drabble: 

To je ta noc, o které je psáno:
„Noc jako den se rozjasní“.

Hleděla s rostoucí tichou radostí do plamene svíčky, jejíž vosk jí dnes kapal na ruce jen tak decentně, zatímco kněz namáhavě, ale krásně zpíval.
Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.

Letos sice nebyl, ale...
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.

V hlubokém náboženském zanícení sklonila hlavu nad svící a světla rázem přibylo.
Nu, na šílené účesy jsou už naši naštěstí zvyklí, pomyslela si, když její planoucí kštici kolem stojící věřící obětavě hasili údery kancionálů.

Závěrečná poznámka: 

Doplňuji č. 2 - zdivočelého mulleta.

Víš vůbec, co vlastně chceš?

Drabble: 

Heleď, fakt mi nemusíš říkat, co mám dělat. To přece vím, ne?
Dá rozum, že každýmu preventivně oznámím, že tady je moje a bez mýho svolení sem nikdo ani nepáchne. Pokud někdo nechce rozumět, varování zdůrazním, a jak upalujou pryč!
Když lezli s roztrženýma kalhotama přes plot zpátky, sousedovic kluci konečně pochopili, že na naše hrušky chodit nebudou.
A myslím, že ani pošťák ti sem už nebude nosit ty dopisy, které nemáš rád, hlavně ty s modrým pruhem.
Když mládě brečelo, postaral jsem se sám. Tu osobu, Tchýni, jsem k němu nepustil.
No co je špatně?
Řekl jsi přece „Hlídej!“

Obrázek uživatele Queen24

Wild and free

Úvodní poznámka: 

Říkáte si, jak SEM můžu nacpat koně? :)) Inu, můžu. Já je nacpu všude. Povedlo se mi to v každý slohovce a dokonce i u maturity z angličtiny :)) I když přiznám se, slovo mullet jsem neznala.

Poznámka- překlad koňský hantýrky: hengr = přívěs za auto

Drabble: 

Svítá. Rebeka se dívá z okna auta, občas se ohlídne na hengr. "Udělej si něco s těma vlasama," poznamená maminka. "Prestižní závody a takový hnízdo..." mávne rukou. Účes dcery se jí nelíbí, zatímco Rebeka je ráda za cokoliv nevšedního. Jinak vždycky všechno dostává nejnovější... A nejdražší.

Maja se pohupuje na neosedlaném hřbetě. Miluje tyhle ranní toulky. Vítr jí pročesává vlasy. Jak že to říkala kámoška, co ji stříhala? Mullet? To je fuk. Hlavně že ji ostříhala. Živí koně, nemá prachy na kadeřníky...

Rebeka si všimla dívky na koni. Uháněla loukou a vlasy jí divoce vlály kolem hlavy.

Záviděla.
Strašně moc.

Závěrečná poznámka: 

Tím rozhodně nechci naznačit, že všichni sportovní jezdci jsou nešťastný a že bychom měli jít všichni lítat s koňma po lesích :))) Ale myslím, že je to k pochopení... Holt kůň za statisíce a sportovní kariéra někdy není všechno. Někdy to chce ke štěstí úplně jiný věci...

A aby bylo jasné i toto- obě dvě mají samozřejmě na hlavě mullet :) zrovna tak jako se obě dvě věnují koním a jezdectví...

Obrázek uživatele Tenny

Komunikační šum

Drabble: 

Když jste rybářský nadšenec, malé české vody vám brzy přestanou stačit. Výzva, možná tak nějaký přerostlý sumec... Ale muž potřebuje bitvu!
Franta cestoval do zahraničí své mizerné angličtině navzdory. Ryby jsou ryby, člověk se nohama rukama domluví!
Když ho vzali na lov mečounů, byl z toho nadšený.
"We will need wild mullets as a bait," jeho kolega vysvětlil. "Best way to catch them."
Frantovi to bylo zvláštní, ale nač se hádat s expertem? Poprosil kadeřníka, aby ho ostříhal na Jágra a ve svém novém účesu se dostavil ráno k lodi.
Teprve tam se dozvěděl, že mullet je také druh ryby.

Závěrečná poznámka: 

Na mullety asi fakt nic lepšího nevymyslím. :D

A sím opravdu se používají jako návnada na mečouny. https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADpal_hlavat%C3%BD

Láska za časů korony

Drabble: 

Zdivočelý mullet bloumal městem, srdce měl neklidné, přece jen se pohyboval na hranici zákona, když si tak bezdůvodně vyšel po svojí obci, ale vábení jara bylo silnější než zákon. Zářivě se usmál na fialovou s odrosty, ale ta se vyděsila, proč na ní někdo tak civí a přešla na druhý konec chodníku. Snažil se oslovit drdol, ale na ty dva metry ho neslyšela. Kudrnaté hodil květinu z posledního otevřeného obchodu ve městě a pozval ji na kávu z okýnka, nad níž s úlekem zjistil, že pod rouškou roušky se skrýval pěstěný knírek. Zase se bude muset sečíst jako jednočlenná domácnost.

Velká sázka o malé pivo

Drabble: 

Kamioňák Josef byl vždycky všude první. V cíli cesty, u oběda, v hospodě. S oblibou říkával, že se někdy potkává.
Ten den ho ale v práci uvítaly posměšky kolegů.
„Dneska v tom Brně budeš druhej, Tonda už odjel.“
„Tondu doženu a předjedu kdykoliv.“
„To těžko, je pryč aspoň dvacet minut.“
„Vo pivo,“ volal Josef z již rozjíždějícího se kamionu.

O půldruhé hodiny později nedaleko Velké Bíteše policajti stačili jen zaregistrovat hřívu řidičových vlasů vlajících z okýnka kabiny projíždějícího kamionu.
„Kolik?“
„Stodvacet.“

Když Tonda dojel na místo vykládky, Josef už stál u svého vozu, spokojeně pokuřoval a pečlivě si upravoval účes.

Závěrečná poznámka: 

Pánský sestřih stylu "vpředu byznys, vzadu párty" původně zavedli profesionální řidiči kamiónů a autobusů, až poté se rozšířil mezi slavné.

Obrázek uživatele Queen24

Malé krůčky, velký pokrok

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 19 - Rekonstrukce.

Snad se počítá, že i tělo lze zrekonstruovat/ opravit...

Drabble: 

Kolečka invalidního vozíku skřípěla. Ten zvuk se nesl prázdnou nemocniční chodbou.
Nevadil jí. Vlastně už si na něj zvykla.
Už skoro týden jezdila na rehabilitace sama. Bylo to sice jen jedno patro výtahem, ale ještě před měsícem by to nezvládla. Učila se tady radovat z každého pokroku.

,,Mám z vás radost," usmál se fyzioterapeut, když se usadila zpět na vozík, vyčerpaná z těch pár kroků. ,,Vaše tělo sice prošlo takovou rozsáhlou rekonstrukcí, ale krásně se regeneruje. Nebojte. Umíme tady zázraky."
,,Škoda, že neumíte taky vymazat paměť," pousmála se.

Stále to měla před očima. Motorka, vyděšený kůň, úprk, pád na silnici...

Závěrečná poznámka: 

Buďte ohleduplní. Kůň není kolo, ale živý a poměrně lekavý tvor.

Správná žena

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní

Drabble: 

Počítala s tím, že až vystuduje, bude se prostě věnovat práci ve zvoleném oboru. Byla výborná žurnalistka.
Po svatbě se naučila vařit, péct, zdobit dorty, prát, žehlit, skládat prádlo přesně podle manželova přání, opravovat kapající kohoutky, vymalovat půl bytu na jeden zátah a hlavně držet pusu.
Starat se o děti, ošetřovat jim rozbitá kolena, léčit nachlazení, zavařovat marmelády, sbírat a sušit bylinky.
Na chalupě se stala zedníkem, natěračem, klempířem, truhlářem, kominíkem a zahradníkem.
V době karantény se navíc přeškolila na soukromou učitelku všech předmětů základní i střední školy. Navíc dokončila další knihu.
A od nynějška může vypomáhat i jako hrobník.

Závěrečná poznámka: 

Souvisí s tímto

Distingovaný pán

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní.

Drabble: 

Byl to takový milý distingovaný pán. Usměvavý úspěšný podnikatel.
„Ta jeho má ale štěstí,“ záviděly sousedky. „Do práce nemusí, jen o děti má starost a jinak si dělá, co ji baví.“
Manželka distingovaného pána stále častěji plašila pochybnosti o svém štěstí.
Pak přišla karanténa.
„Ta se má, on je s ní tady na chalupě, aby jí pomohl,“ špitaly si sousedky.
„Prosím tě, pojď mi pomoct vyčistit tu strouhu.“
„Nemůžu, bolí mě záda.“

Zanedlouho distingovaný pán zmizel.
„Proč ale zmizel,“ mudroval vyšetřovatel na zahradě chalupy. „Kde je zakopanej pes?“
„Tady není žádnej zakopanej pes, tady je zakopanej tatínek,“ opravil vyšetřovatele synek.

Obrázek uživatele Tora

Zločin v drogerii

Drabble: 

Mysleli si, že jsou chytří, ale nebyli. Nechali se chytit. Pokladní je táhla za uši k vedoucí prodejny. „Už je mám, záškodníky!“
„Kluci zatracení!“ zahromovala vedoucí. „Že se nestydíte!“
„My… my to zaplatíme…“ koktali jeden přes druhého.
„Hlavně to už nikdy, ale nikdy nedělejte, jasný? Vůbec netušíte, co všechno jste mohli způsobit! Ještě jednou a zavolám na vás policajty, jasný?“
Slíbili cokoliv, jen aby byli pryč.
Když pak šli kolem pokladny, toužebně koukli po barevných balíčkách značky Primeros.
Co by tak asi těma špendlíkama mohli způsobit? Tak holt lidi ty balonky nenafoukli, no a?
Někdy jsou ti dospělí fakt divní.

Obrázek uživatele Ansonville

Věštba

Drabble: 

„Vidím... smrt.“
„Cože?! A kdy?“
„Tak... za dva dny.“
Nebyl čas. Zaplatila věštkyni, vyběhla ven a začala vymýšlet ty nejdivočejší věci, co může ještě stihnout. Doma si objednala spoustu jídla a prohlížela si staré fotky a jiné vzpomínky. Pak vyrazila na letiště, koupila letenku na první volný krátký let a noc strávila po barech v Paříži. Ráno se vytratila z hotelového pokoje tak, aby nevzbudila onoho muže, a užívala si jaro v ulicích.

„Chci zpátky své peníze! Mýlila jste se, jsem pořád na živu!“ křičela rozhořčeně.

„Ale musíte uznat, že ty dva dny za to stály, ne?“ ušklíbla se stařena.

Obrázek uživatele saasa

Přicházení

Drabble: 

Měla zpoždění, o tom nebylo pochyb. Obvykle touhle dobou už měla to nejhorší za sebou a vystačila si s teplou dekou kolem beder a mírně zvýšenými bezpečnostními opatřeními v nočních hodinách. Ne tak tentokrát.

Prošla si už všechny fáze. Popření šlo snadno, zkrátka ignorovala ten hlas v hlavě, který jí napovídal příčinu. Potom jí začal iritovat a tím si prošla i vztekem. Chvíli zkoušela vyjmenovávat důvody proti a vyjednávat s logikou, ale její mlčení jí jen deprimovalo. Další dvě odškrtnuté. Zbývalo smíření a teď už dobře věděla, že přišlo.

Prý si dal pozor, ale něco asi prošlo až do cíle.

Obrázek uživatele saasa

Rituál

Drabble: 

Neuměl si představit, že to dokáže. Zkoušel se do té situace vžít a projít si každý jednotlivý krok, který po cestě udělá. Každý pohled, který po něm sjede a každé ušklíbnutí, které bude následovat. Věděl, že nejtěžší budou ty první tři, po nichž už prostě poběží a bude se snažit neklopýtnout, ale i ty tři stačily.

Stojí mu to vůbec za to? Vážně se tady neobejde bez bratrstva? Dva a půl roku byla dlouhá doba. Rozhodně dost dlouhá na osamělou existenci.

Snad zase o tolik nešlo. Slyšel o některých ročnících, které musely obětovat mnohem více než sto nahých yardů.

Poběží.

Prohřešek největší

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní

Drabble: 

Slunce hřálo, na obloze ani mráček, vzduch se tetelil horkem. Vyrazili do přírody.
Procházka lesem jim udělala dobře.
Když došli k rybníku, byli pěkně zchvácení. Posadili se na břehu a těžce oddychovali.
Ani stéblo se nepohnulo a sluneční paprsky pálily.
Nikde ani živáčka.
Shodili ze sebe šaty a tak jak byli, vrhli se do chladivé vody rybníka.
Voda byla spíš ledová než chladivá, ale to nevadilo. Bylo to báječné osvěžení.
Na břehu pak zvolna osychali.
A náhle se tam objevili dva policisté. Přísně si oba hříšníky měřili a hříšníci se hluboce styděli.
„Kde máte roušky?“ zeptal se vyčítavě starší policista.

Stránky

-A A +A