V cizím kraji IV

Do chalupy jsem se už nevrátil. Utíkal jsem, dokud mě nesly nohy. V koutku duše jsem byl přesvědčen, že jakkoli budu utíkat, budu se pořád vracet na stejné místo. Když mě ráno našlo v obyčejné, lidské vesnici, stěží jsem tomu dokázal uvěřit. Nečekal jsem, že mě tamten kraj pustí ze spárů tak snadno.
Nyní je ze mne žebrák (všechen majetek zůstal tam), to mne ale doopravdy netíží. Pronásleduje mne myšlenka, že mezi mnou a tamtím krajem zůstalo cosi nedopovězeno; že jsem ještě odcházet neměl.
Chodím ode vsi ke vsi a napůl čekám, že jednou mě uvítá mávání těch nestvůrných křídel.