Pro ef77, protože jsem dnes znovu četla tohle. Díky.
(Nebodík.)
Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.
Elán se sice nenašel, ale nostalgie je moje oblíbené palivo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Aslane, to je úžasné! Tak
Esclarte
Aslane, to je úžasné! Tak silné pocity, štěstí odplavující bolest. Je to ona, žejo?
Je. :) Vůbec mě nenapadlo, že
Lee
Je. :) Vůbec mě nenapadlo, že jsem ji vlastně nejmenovala, protože jsem ji při psaní viděla před sebou. A taky - právě Zuzaně přineslo Aslanovo jméno vůni a melodii, hrozně se mi líbilo, když jsem to znovu četla, jak na každého ze sourozenců působilo jinak. Děkuji moc, už jsem se bála, že si ho nikdo nepřečte. :)
To je pravda, taky se mi to
Esclarte
To je pravda, taky se mi to líbilo. Když o ní tak někdy přemýšlím, asi mi tam není vždycky ze všech nejsympatištější, ale stejně ji mám ráda. A samozřejmě je mi jí strašně líto kvůli tomu (no, to už se tu říkalo mockrát, žejo) a moc mě těší, že přece jen došla štěstí.
Ona vzpomíná,
Faob
ale nám vlastně příběh začíná... Nostalgické, melancholické, útěšné pro nás starce, třeba si jednou taky sednete a budete poslouchat, co jsem kdysi prožil s Budkem... :-)
Moc ráda si to poslechnu. :)
Lee
Moc ráda si to poslechnu. :)
Četla jsem to ráno na mobilu,
ef77
Četla jsem to ráno na mobilu, provázelo mě to celý den, celý den si říkám, že musím napsat dlouhý komentář, protože je to krásné, a teď mě napadá jen - děkuju.
Ani nevíš, jak strašně ráda
Lee
Ani nevíš, jak strašně ráda to slyším. Vymyslela jsem to náhodou během tělocviku, cestou domů jsem to v hlavě psala a pak trochu nešťastně sledovala, jak to nejnovějšími propadlo bez komentáře.
Ale jestli tě to provázelo dnem, znamená to pro mě víc než tisíc dlouhých komentářů. Já děkuji - díky lidem jako ty je pro mě psaní radostí. :)