Na hřišti

Na lavičce v parku sedí mladá žena a čte si knihu. Oči jí létají po řádcích, na rtech má úsměv a mírný větřík jí chvilkami shazuje vlasy do sluncem ozářeného obličeje. Klid nedělního dopoledne je náhle přerušen křikem od pískoviště:
„Pomóc, berou mi bábovičky!“
Žena odloží knihu, zvedne se a jde umravnit malé uličníky:
„Kluci, tohle se nedělá. Když si chcete od někoho něco půjčit, musíte ho napřed poprosit.“
Znovu usedá k rozečtené knize. Pasáž je neuvěřitelně napínavá, takže na chvilku ztrácí přehled o dění na hřišti. Najednou se ozve řev od houpaček:
„Oni mě tam nechtějí pustit!“
S odevzdaným povzdechem je kniha opět odložena na lavičku a žena odkráčí k atrakci, o kterou se rozhořel lítý boj.
„Přece byste se nehádali o houpačku, vždyť se o ni můžete střídat.“
S pocitem dobře odvedené práce se vrací k lavičce a pokračuje v přerušeném čtení.
„Uááááá, ať ten kolotoč zastaví, mně už je špatně!“
Tentokrát vyskočí rychlostí blesku, zastaví kolotoč a opět popadne knihu.
„Mám zaseklou nohu v prolejzačcéééé!.“
Mladá žena vstává, uklízí knihu do kabelky a vyprošťuje končetinu se slovy:
„Pojď, dědo, stejně už musíme jít domů, čeká nás tam kašička k obědu a mám dojem, že potřebuješ vyměnit plínky.“