Tři tisíce dvě stě devět. Tři tisíce dvě stě deset. Tři tisíce dvě stě jedenáct.
Cítil se nevýslovně trapně, že nemůže usnout. Zkoušel toho už hodně. Memorování. Bylinky. Odsávač nadbytečných asociací. Prášky. Teď i tohle ponižující...brrrrr...počítání. Oveček. Ne, radši peněz. Usmál se do tmy, ta myšlenka příjemně zahřála.
Tři miliony dvě stě jedenáct.
Oči vytřeštěné do stropu, peřina sevřená v upocených dlaních, bílé klouby, zaťaté pěsti, popraskané rty. Tma. Nekonečné hromady imaginárních bankovek.
Sedm miliard dvě stě jedenáct.
Nemožné.
Světlo. Tma. Světlo. Noc a zase noc. Den.
Prokvetly mu vlasy. Vystoupla žebra. Čísla.
"A co se takhle probudit?"
dobrou noc
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit