Každodenní boj

Po hodné chvíli zírání do ledničky jsem se kousla do rtu a prudce zabouchla dveře. Zamířila jsem pryč, ale po pár krocích jsem zaváhala. Vrátila jsem se do kuchyně, ale tentokrát jsem s hranou rozhodností uchopila příliš zelené jablko a zakousla se do něj.
…
Už asi po sté jsem ucítila kručení v břiše. Jako ve snu jsem vkročila na nebezpečnému místu, jež se zve kuchyně. Ovládaná spíše žaludkem než mozkem jsem se vrhla na obsah ledničky.
O patnáct minut později jsem seděla zhroucená na podlaze s chutí čokolády na jazyku a vědomím, že jsem opět prohrála bitvu sama se sebou.