Peníze vždy až na prvním místě

Léta páně třináctistého třicátého sedmého vrátil se do měst Pražských král Jan. Vítalo ho obyvatelstvo v čele s duchovními a velmoži neradostně. Báli se, že opět bude vynucovati si prostředků, aby je odvezl z království a v cizině je promarnil.
"Nepřijel letos dříve?" zašeptal jeden z velmožů.
"Je to tak, vznešený pane. Říká se, že král potáhne na Poláka," odpověděl mu vedle stojící dvořan.
"Bude to návrat obtížný, obtížnější než v rocích uplynulých..." vzdechl pan purkrabí.
I plánoval král tažení na Krakov.
"Vaše Veličenstvo, pokladnice je prázdná. Přepadení Branibor stálo nás poslední peníze."
Jan neváhal: "Do zástavy dáme hrad Zvíkov."