Hloubka a hloubání

„Jak hluboko jsem klesl,“ přemýšlel čert usazený v člunu s tuctem uřvaných divochů, které míjela jedna dělová koule za druhou, „vždyť já dřív posedával kněze, sakra!“
Hrdelní zpěvy pokračovaly, on schytal další spršku mořské vody do tváře, dostal od jednoho příliš horlivého veslaře loktem do žeber a náhle se to v něm zlomilo.
„A dost. Za tohle mi ty vaše smradlavý pohanský duše prostě nestojej!“ dupl si, zmizel a šel si u Satana vyřvat nějakou důstojnější práci.
Takže obratem byli na dně divoši, protože je Silver konečně trefil.
Jejich duše tam strašily ještě v době, kdy kolem náhodou proplouval Nautilus.