Roztržka

Záhy poznala, že si vybrala špatně.
Manžel byl nezodpovědný. Domů chodil v nepravidelných intervalech. Bláhově si myslela, že jekot a křik jsou nejlepší argumenty. Brzy však na výchovu Helenky zůstala sama. Roky se jí míhaly před očima. Pak zákeřně udeřila puberta.
„Kdes byla tak dlouho?“
„Mami, co prudíš?“
„Takhle se mnou mluvit nebudeš!“
„Víš co? Nemusím s tebou mluvit vůbec!“
„Nebuď drzá! Počkej! Kam jdeš?“
Místo odpovědi prásknutí dveřmi.
Veškerou nevraživost ke svému bývalému, kterou celá léta zadržovala v srdci, vychrstla na Helenu. „Jsi dcerou svého otce!“ Její řev přehlušil dupot na schodech.
Zlost přiškrtil strach. Hela je týden nezvěstná.