Rozvedem se nad propastí
Tančí, tančí! Nad hlavou zadul vítr, stromy znovu mohutně zasténaly. Tančí, žení se, řádně žení i za něho, za něho hlavně! A o svatební noci do toho praští, hej hola, nevěsta volá! Škytl, dalším posunutím zabodl do loktu klacík. Třeba je ještě macatější než jeho Štěpka, všem rohatcům se dobře daří, všem, jenom jemu rohy upilovali, a vůbec, celýho ho vykleštili, potupným chtíčem posedli jen nohy, nikdy neutichající nohy!
Dodrápal se k okraji srázu. Stačí odraz rukama, pak se nebudou smát, Štěpka nebude –
Přišla za dvě hodiny. Nemohl.
Snad ona...? Její oči a...
prosím
nikdy
Chcípne na slamníku, poslintaný. Haha.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
no uf, to je sugestivní a až
no uf, to je sugestivní a až z toho zamrazí
To je vynikající.
To je vynikající.
Nikdy by mě nenapadlo, že na
Nikdy by mě nenapadlo, že na takovouhle klasiku se dá napsat něco tak vynikajícího, že z toho husí kůže běhá všude po těle.
Jau. Zatraceně dobré. Úplně
Jau. Zatraceně dobré. Úplně mi to ožívá před očima.
Perfektně uchopené téma! :)
Perfektně uchopené téma! :)
Ty jo.
Temně skoro předhavlíčkovské, připomíná raného Weinera či Hostovského, expresionistické výkřiky a zámlky... Ale ta zloba, v jádru vlastně strašně zoufalá, z toho obratně teče.
Dosti drsné.
Dosti drsné.
Výborné a drsné.
Výborné a drsné.