DMD č. 20. pro 20. 4. 2018. Téma: Shoď skopce z kopce

Nabrnkla si sobce ve znamení skopce,
když ho měla plné zuby shodila ho z kopce.
Jmenoval se Radek, natloukl si zadek.
Už ji nezval "na obídek", od té doby měla klídek.

Její druhý nápadník - jmenoval se Ruda Fik,
byl sňatkový podvodník.
Prokoukla ho hnedle z kraje,
na co si tu, chlapec, hraje?!
Všechny slipy, ba i gatě
"vyprala" mu v skelné vatě.

Ke špuntu si Tonda Hnát,
čichl často velmi rád.
Tomu tedy prolila šaratici hrdlem -
stylově se loučila i s tím třetím trdlem.

Vůči chlapům vzklíčila v ní oprávněná nedůvěra
a tak radši nechala se zavřít někam do kláštěra.

Lasse řekl, abychom se šli podívat na ostrov v norgårdenském jezeře. Tam žije Ulrik, norgårdenský zlý beran. Lasse říká, že s ním má od minula nevyřízené účty. Nemůže Ulrikovi zapomenout, jak ho tenkrát prohnal. A že prý ho teď za to potrestá. Olle a Bosse mu přizvukovali a nabádali ho, ať berana jako pomstu shodí z kopce do vody.
Připluli jsme k ostrovu. Ulrik se pásl, klidně se na nás díval a jen trochu hrabal nohou. My se dívali na něj a čekali, co Lasse udělá. Ale on najednou řekl, že ubližovat zvířatům se nemá, a šli jsme zase domů.

Opatrně volil krok na úzké pěšině obtáčející skálu. Tu zaslechl nečekaný zvuk. Mekot? Na stezce stál kamzík!
Kamzík zachytil pohled, vyložil si ho po svém a výzvu přijal. Několikrát si odfrknul a sklonil hlavu obtěžkanou zakroucenými rohy.
Horolezec ztuhnul. Pohled doleva mu naznačil, že po skále nikam nevyleze, pohled doprava mu naznačil, že do údolí se mu padat nechce. Takže to bude kdo z koho, tahle stezka není pro dva dost velká!
To už byl ale kamzík u něj. Hmátl po rozích a zvrátil zvíře doprava. Podařilo se, kamzík padá do propasti! Teď ještě kdyby se pořád nedržel těch rohů.

Cestovat s tímhle „turistou“ bylo o nervy. Dvoukvítek chtěl vědět vše, ale čarodějovy znalosti tak daleko nesahaly.

„Jak je ten svět fascinující! A kolik krásných obrázků ponesu domů!“

„Ty, co maluje ten skřet?“

„Lepšího neseženeš.“

Mrakoplaš se ušklíbl. „Pokud tě nepustí ten nápad jít navštívit chrám Bel-Shamharotha, odkud se nikdo nevrátil, ujisti se, že máš čisté spodní prádlo.“

Dvoukvítek se zasmál. „Moc si to všechno bereš, Mrakoplaši. Prostě shoď skopce z kopce.“

„Cos říkal?“

„Shoď skopce z kopce. To znamená, nedělej si starosti.“

Následně mu začal Dvoukvítek vysvětlovat původ a historii dalších „jazykozlomů“. Tu noc se mu hodně špatně spalo.

Tonička letěla nízko nad stromy a loukami a snažila se očima zachytit jakýkoliv náznak přítomnosti Fíglů. Dobře věděla, že je to dokonale zbytečná snaha, ale nenapadal jí žádný jiný způsob, jak najít ztraceného berana stařenky Osýpalové.

Bez Roba a jeho chlapců byla komunikace s piktmužíky o hodně obtížnější a k jejímu vlastnímu nekonečnému úžasu jí neustálá přítomnost "ochránců" začala chybět.

Od pastevců dole na Křídě věděla, že skopec byl naposled viděn, když bez hnutí stál uprostřed pastviny, ale zároveň vysokou rychlostí mířil směrem k horám Beraní hlavy. Celá situace byla zjevně dost zmatená. Ona ale hned poznala, co to znamená.

Tančí, tančí! Nad hlavou zadul vítr, stromy znovu mohutně zasténaly. Tančí, žení se, řádně žení i za něho, za něho hlavně! A o svatební noci do toho praští, hej hola, nevěsta volá! Škytl, dalším posunutím zabodl do loktu klacík. Třeba je ještě macatější než jeho Štěpka, všem rohatcům se dobře daří, všem, jenom jemu rohy upilovali, a vůbec, celýho ho vykleštili, potupným chtíčem posedli jen nohy, nikdy neutichající nohy!
Dodrápal se k okraji srázu. Stačí odraz rukama, pak se nebudou smát, Štěpka nebude –

Přišla za dvě hodiny. Nemohl.
Snad ona...? Její oči a...
prosím
nikdy

Chcípne na slamníku, poslintaný. Haha.

“Berany berany duc!” rozběhl se Rejsek, ukazováky zdvižené u hlavy jako rohy, a strčil nebohou Snílku z lesní cestičky do kopřiv.
“Berany berany duc!” skončil díky Rejskovi Tesařík hlavou napřed v mraveništi, které zrovna zblízka zkoumal.
“Berany berany duc!” dopomohl Rejsek Houbě k pěkné koupeli v ledovém rybníčku. Ale aspoň už na sobě měla plavky a byla uprostřed pomalého otužování.
“Berany berany duc!” strčil Rejsek do Broučky, která tak na sebe i Kučeru vychlístla líh (i s pár zalihovanými broučky).
“Berany berany duc!” zahalasil Žabák. Ač obvykle Rejskův spojenec, rozhodl se ukončit jeho tyranidu. Rejsek se nadávaje skutálel z kopce.

Zapadající slunce je oslňovalo. Hladina rybníka byla klidná a tichá. Vysoká tráva šustila pod nohama. ,,Podej mi ruku," usmál se. Vyškrábali se až na vrchol. Voněla tady mateřídouška, stráň pod nimi jí byla plná. ,,To je nádhera," zhluboka se nadechla. ,,Tady bychom mohli mít svatbu!" ,,Tady ne," ukázal dolu. ,,Na břehu rybníka by to bylo hezčí." ,,Ale mně se líbí tady nahoře!" Laškovně se usmála. ,,Mně dole!" ,,Proč ty musíš mít pořád poslední slovo!" ,,Hm... to asi, že jsem beran. Tvrdohlavej."

,,Jak myslíš... když dole, tak dole!" Postrčila ho.

Se smíchem se skutáleli ze stráně a zůstali ve vášnivém objetí...

Pirát Kapitán sice kapituloval a chtěl přiznat, že není skautkou, ale dojemnou chvilku pokazilo hejno netopýrů. Netopýrů, kteří se na dohled od skupiny začali měnit v černou mlhu a následně v bledé postavy.
„Nepropadejte panice, mám plán!“ zavelel sebevědomě ten, od kterého se to nejméně čekalo, již opět v oděvu pirátského kapitána, a vrhal se k oné hromadě mrtvého skopového. „Pomozte mi tohle skutálet ze svahu, jistojistě se za tím snadným cílem vrhnou a nechají nás být...“
Jeho dcera neváhala, Dlouhý John trochu ano, ale pomohl také a společnými silami mrtvého přežvýkavce z kopce svalili.
Nepomohlo to samozřejmě ani trochu.

"OĎSKO PCEZKO PCESCH! OĎSKO PCEZKO PCESCH! OĎSKO PCEZKO PCESCH! OĎSKO PCEZKO PCESCH! OĎSKO PCEZKO PCESCH!" drmolil černokněžník nad levitujícím tělem mladého muže.

Najednou se hrad zatřásl a před zaskočeným kouzelníkem stála ta, kterou uvěznil v hladomorně.
"Překvapen," procedila suše čarodějnice, "translokační kouzlo, které jsi vymyslel a naučil jen svou milenku, znám od matky."

Úžas byl slabý výraz pro ohromení, které Zmargod pociťoval, vždyť od zmíněných událostí uběhlo více než sto let. No nazdar, to tedy znamená, že ta babice je jeho dcera, uvědomil si zděšeně.

Byla dobrá, sotva odklonil její smrtící kletbu bàsachadh, než ji omráčil. Tohle si musí promyslet

Risa was briefed on her upcoming mission already. There were just some details to take care of. She went into Ram’s office for that.
Mountains of paperwork defeated the meaning of a paperless office. That’s normal.
“And now you need to get the form from over there...”
The stack of papers was weighted down by a small statue. Of a ram.
“You can get it yourself...”
Risa reached up.
“... but carefully!”
She pulled on the paper. The paperweight moved a bit.. and then toppled down, almost surfing on the immense amount of paper that went down with it.
“Osprey!”
“Sorry.”

"Já mám asi hlad," Koljuška rozhodila rukama. "Kobro, dej mi kousnout," a vyrvala jí z ruky bagetu.
"No já jsem se tlemila," začala Koljuška nekonečně dlouhou historku o Žabákovi. O půl hodiny později jí zakončila slovy "Je to prostě pablb."
"Nezlob se na mě Snílko, ale nemůžeš vypadnout? Dneska mi fakt lezeš na nervy. Ne, neber si to osobně, ale prostě to dneska fakt nevydržim." Pohodila Koljuška vlasy a nasupeně se otočila zády.
"Koljuško, nemohla bys bejt trochu milá?" Konečně se zeptala Houba.
"Promiň, jsem prostě beran - skopec, víš? Nejde to ovládnout.
"Někdy bych tě shodila ze srázu," odsekla Houba.

V Rifasu něco nevídaného, v Palfiatském baronátu běžné povyražení všech společenských vrstev.
Avani to přišlo barbarské, Leokastis shledával tuto kratochvíli přinejmenším pozoruhodnou. V Nimisallské městské aréně měli každopádně skvělou příležitost dostat se k muži, který snad něco věděl o keriaktu.

“Shoď ho! Shoď ho!” řvalo publikum jako pominuté. Dva berani, rohy zaklesnuté, se přetlačovali na rozdupaném písku.
“Tamhle!” špitla Avani. “To je on! Pospěš, teď si nikdo nevšimne.”
Jeden beran padl, polovina arény ryčela, sázkaři vypláceli výhry.
“Pojďte s námi,” sykl Leokastis do ucha muži na kraji jedné z tribun, dýka, jejíž špicí mu zatlačil na záda, dodala slovům váhu.

Cestu z Tristu si téměř nepamatovala. Byla myšlenkami na míle daleko. Ano, získá dědičné právo na hrad v Olanesu, ale za jakých podmínek? Jako neprovdaná žena nemůže spravovat hrad a pokud si jej chce udržet, musí si najít manžela… jak ponižující.

Představovala si, jak se vrátí na hrad s královským dekretem a vykopne toho zabedněnce, až se bude z Olaneského kopce kutálet jak shnilé jablko.

Dokonce ani Sidus krále neobměkčil.

To byla další věc, která ji nedala spát. Neviděla bratra deset let a najednou se před ní zjeví jako drak s Ethanem za zády. Její svět se znovu obrací naruby.

Jídlo jim pomalu docházelo. Táhnout turbínu je kaloricky náročná činnost.
Chcíplotina (docela čerstvá) byla darem z nebes.
Beránek byl obětí nešťastné náhody. Zvrácená hlava, zlomený vaz
„Sval to dolů,“ ukázala Liška k potoku a začala sbírat suchý ovčí trus. Palivo jako palivo. Bude dlabanec.
A byl.
„Dobrej beran,“ pochvaloval si Vran.
„Skopec,“ podotkla Liška.
„Co je skopec?“
„To je... to je... vůl od berana.“
„Aha. No, dobrej vůl.“
„Sám jsi vůl.“
„To teda nejsem!“
V noci ani nepršelo a ráno se čerství vydali na další pochod.
Asi po hodině se Vran zastavil.
„Já vůl!“
Turbínu nechal na místě chcíplého skopce.