DMD č. 20. pro 20. 4. 2018. Téma: Shoď skopce z kopce

Nabrnkla si sobce ve znamení skopce,
když ho měla plné zuby shodila ho z kopce.
Jmenoval se Radek, natloukl si zadek.
Už ji nezval "na obídek", od té doby měla klídek.
Její druhý nápadník - jmenoval se Ruda Fik,
byl sňatkový podvodník.
Prokoukla ho hnedle z kraje,
na co si tu, chlapec, hraje?!
Všechny slipy, ba i gatě
"vyprala" mu v skelné vatě.
Ke špuntu si Tonda Hnát,
čichl často velmi rád.
Tomu tedy prolila šaratici hrdlem -
stylově se loučila i s tím třetím trdlem.
Vůči chlapům vzklíčila v ní oprávněná nedůvěra
a tak radši nechala se zavřít někam do kláštěra.

"Erwin," podívá se Mike ze strany pozřele na rudovlasou dívku stojící kousek od něj, v jejím náručí si nic netušíc hoví jehňátko, které se zájmem pozoruje své okolí. "Erwin, ne."
"Ale no tak Miku, 'shoď skopce z kopce' je přece místní tradice, všichni o tom mluví!"
"No ano, ale rozhodně ne doslova! Teda, ten první možná doslova byl, ale ten zbytek je myšlen obrazně! Máš srazit hřebínek z hlavy namyšlencům, rozhodně neshazovat náhodný dobytek dolů z kopce!" domlouvá jí.
Erwin skřivý v obličej v zamyšlení a následně začne jemně hladit mládě co má v náručí. To jen slastně přivře oči.

Lasse řekl, abychom se šli podívat na ostrov v norgårdenském jezeře. Tam žije Ulrik, norgårdenský zlý beran. Lasse říká, že s ním má od minula nevyřízené účty. Nemůže Ulrikovi zapomenout, jak ho tenkrát prohnal. A že prý ho teď za to potrestá. Olle a Bosse mu přizvukovali a nabádali ho, ať berana jako pomstu shodí z kopce do vody.
Připluli jsme k ostrovu. Ulrik se pásl, klidně se na nás díval a jen trochu hrabal nohou. My se dívali na něj a čekali, co Lasse udělá. Ale on najednou řekl, že ubližovat zvířatům se nemá, a šli jsme zase domů.

Tam, kde tráva bude zelenější.
Tam, kde voda bude čistší a studenější.
Tam, kde stín bude příjemnější.
Tam, kde kameny budou menší.
Tam, kde všechno bude lepší.
Tam, kam vedly vlastní oči a nos.
Ještě krůček, ještě skok, už jen kousek.
Nožka podjede, trs trávy se utrhne... a najednou už to nejde ani tam, ani zpátky.
Zbývá jenom volat.
Zbývá jenom litovat.
Zbývá jenom slibovat.
Zbývá jenom doufat.
Zbývá jenom čekat.
Šramot kroků, už je skoro tady.
Ruce se natáhnou, známý hlas konejší... síla pomůže zpět na pevnou zem.
Nezáleží na tom, jak hluboko se skutálíš.
On tě dovede domů.

Opatrně volil krok na úzké pěšině obtáčející skálu. Tu zaslechl nečekaný zvuk. Mekot? Na stezce stál kamzík!
Kamzík zachytil pohled, vyložil si ho po svém a výzvu přijal. Několikrát si odfrknul a sklonil hlavu obtěžkanou zakroucenými rohy.
Horolezec ztuhnul. Pohled doleva mu naznačil, že po skále nikam nevyleze, pohled doprava mu naznačil, že do údolí se mu padat nechce. Takže to bude kdo z koho, tahle stezka není pro dva dost velká!
To už byl ale kamzík u něj. Hmátl po rozích a zvrátil zvíře doprava. Podařilo se, kamzík padá do propasti! Teď ještě kdyby se pořád nedržel těch rohů.

„Muž žena s kopce do kopce vesele si hvízdá.“
„Cože?!“
„Muž žena s kopce do kopce vesele si hvízdá.“
„To má být nějaká šifra? Nebo jazykolam?“
„Ne, to je věta.“
„Věta je myšlenka vyjádřená slovy. Měla by mít smysl. Tohle žádný nemá.“
„Má. Poslouchej pořádně. Muž. Žena. Skopce. Do. Kopce. Vesele. Si. Hvízdá.“
„Pořád slyším hermafrodita.“
„Zkus jiný slovní druh.“
„Co? Počkej… Aha. Ale co bude muž dělat na kopci se skopci přihnanými? Požene pak zase skopce z kopce vesele si hvízdaje? Co když skopci z kopce za veselého hvízdání nebudou chtít vrátit se do kotce?“
„Tak je odtuď shodí.“

Cestovat s tímhle „turistou“ bylo o nervy. Dvoukvítek chtěl vědět vše, ale čarodějovy znalosti tak daleko nesahaly.
„Jak je ten svět fascinující! A kolik krásných obrázků ponesu domů!“
„Ty, co maluje ten skřet?“
„Lepšího neseženeš.“
Mrakoplaš se ušklíbl. „Pokud tě nepustí ten nápad jít navštívit chrám Bel-Shamharotha, odkud se nikdo nevrátil, ujisti se, že máš čisté spodní prádlo.“
Dvoukvítek se zasmál. „Moc si to všechno bereš, Mrakoplaši. Prostě shoď skopce z kopce.“
„Cos říkal?“
„Shoď skopce z kopce. To znamená, nedělej si starosti.“
Následně mu začal Dvoukvítek vysvětlovat původ a historii dalších „jazykozlomů“. Tu noc se mu hodně špatně spalo.

Thorne was finally within a shot of the enemy camp.
In Syria. Which meant he couldn't take a real shot.
Or, if he did, he better not get caught.
For now he was surveying.
The camp was by a mountain range.
A mix of caves, tents and concrete buildings.
His training said climb down the slopes, behind the backs of the guards.
His training did not include sheep.
Their bleeting would have been dangerous enough, but then a surprised ram jumped away from him and fell down, straight at the feet of one of the guards.
The guard looked up...

Tonička letěla nízko nad stromy a loukami a snažila se očima zachytit jakýkoliv náznak přítomnosti Fíglů. Dobře věděla, že je to dokonale zbytečná snaha, ale nenapadal jí žádný jiný způsob, jak najít ztraceného berana stařenky Osýpalové.
Bez Roba a jeho chlapců byla komunikace s piktmužíky o hodně obtížnější a k jejímu vlastnímu nekonečnému úžasu jí neustálá přítomnost "ochránců" začala chybět.
Od pastevců dole na Křídě věděla, že skopec byl naposled viděn, když bez hnutí stál uprostřed pastviny, ale zároveň vysokou rychlostí mířil směrem k horám Beraní hlavy. Celá situace byla zjevně dost zmatená. Ona ale hned poznala, co to znamená.

"Veru, tohle je Adam, náš bratránek. Ty si ho už asi nepamatuješ."
"Blatlánek? A máš lád belánky, když jsi blatlánek?" obrátí se sestřička na Adama. Ten zavrtí hlavou.
"A umíš zpívat houfem ovečky?"
"Ne."
"Já umím hlu, víš? Lozpočítává se a kdo je poslední, ten je belánek a musí za tlest válet sudy z kopce, víš? Chápeš to?"
"Ne," zareaguje okamžitě Adam a trochu bezradně začne hledat, jak utéct.
"Ty tomu nelozumíš?" podiví se Verča a nechápavě se obrátí na mně. "Ploč jsi mi nežekla, že je blatlánek belánek hloupej?"
Já i Adam vyprskneme smíchy. Někdy máme doma pěknou rozumbradu.