Mít sloní paměť
NESOUTĚŽNÍ
Pro ty, kterým by se tento konec zdál málo nadějeplný či pozitivní, má řešení Brumbál a jeho záhony. :D
Citronáda se leskla v oroseném džbánu.
Seděli v rozkvetlé zahradě malebného venkovského sídla.
V parném letním dni měli na hlavách slamáky a rukávy košil vyhrnuté.
„Ty cukety jsou vážně dobré, Albusi.“
„Děkuji, Severusi. Už jste si všiml nového záhonu u studánky?“
„Krvavé lilie. S čím jste je zkřížil?“
„S vlčím mákem. Impozantní, že?“
„Ano. Impozantní...“
Výraz Snapeovy tváře byl podivně napjatý. Vůbec nekorespondoval s atmosférou, kterou se Brumbál během siesty snažil vytvořit.
„Děje se něco?“
„Ne... Jen... Nevím proč, ale pokaždé, když ty květiny vidím, jako by mi srdce proklála dýka.“
„Nepovídejte... Na to se vykašlete. Dejte si ještě cuketu.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:)
:)
A tenhle konec fakt pobavil.
A tenhle konec fakt pobavil. Díky.
Budu se těšit zase za rok. :-)
Cuketami k lepším zítřkům! :)
Cuketami k lepším zítřkům! :) Díky za všechny drabblíky, bylo radostí je celý duben číst.
Nejlepší poslední věta, jakou
Nejlepší poslední věta, jakou jsi mohl zvolit! :D Taková nádherně pratchettovská.
Celá série byla skvělá, zvlášť posledních devět deset téma jsem nemohla dýchat (ale stejně jsem dýchala, protože se mi tomu nepodařilo zabránit). Ale nakonec mě to vůbec nepřekvapuje, tvoje věci jsou vždycky úžasné :).