Vždycky si přál létat. Od té doby, co ve svých šesti letech viděl v televizi dokument o orlech skalních, ho létání fascinovalo. Chtěl být stejně svobodný a neohrožený jako orel.
Dlouho pak každý večer prosil Boha, aby mu nechal narůst křídla, taková křídla, jako mají orli. Modlíval se ještě potom, co maminka zhasla lampičku, vytrvale a přesvědčeně.
Věřil, ale nic se nestalo.
Na jednom školním výletě objevili nádhernou vyhlídku. Všichni se kochali krásnou krajinou kolem, ale on byl schopen vnímat jenom jedno. Vítr. Vítr který mu šeptal: „Leť, jen leť!“
Byl to příznivý vítr.
Skočil dolů.
Létat bylo tak snadné!
Pá, 2011-04-15 12:38 — Lejdynka
Ono je to celou dobu tak
Ono je to celou dobu tak krásné a hladivé a na konci to je realistická rána kladivem.
:( ALe hladivost si to nepochopitelně pořád zachovalo, líbí.
Čt, 2011-04-14 22:25 — Erendis
Já mu rozumím. Ve výškách se
Já mu rozumím. Ve výškách se vždycky musím pevně držet zábradlí. Jinak bych se jednoho krásného dne také zkusila proletět.
Čt, 2011-04-14 22:09 — ioannina
Jejda. Au. Krásně napsaný au.
Jejda.
Au.
Krásně napsaný au.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit