Dívčí záležitosti

„Natálko, Natálko, půjčíš mi tu perlovou brož? Ta moje se mi k šatům nehodí a na plese u Petrovových bude i kapitán Trubeckoj!“ vrazila do dveří rozesmátá Tamara jako lesní požár. „Představ si, že mi napsal, že na mě nemůže přestat myslet! To je tak romantické...“
Natalia Michajlovna rychle zakryla dopis od Lva Trubeckého, vroucně obdivující její oči a tvář, a podala přítelkyni brož. Dnes večer Lva požádám, aby mi už nepsal. Ale Tamaře není třeba nic říkat, měla by vztek; a pro přátelství je občas třeba pravdu trochu přikrášlit. Koneckonců, ten mladý nadporučík Děrevjanskij se mi líbí mnohem víc.