Ruská věc

Obrázek uživatele Jeřabina

Ruská věc

Ruská věc není můj výtvor, ačkoliv u drabblů z tohohle fandomu doposud bylo označení Originální. Ruská věc je výtvor několika velmi nadaných lidí, kteří vytvořili skvělý larp - hru v rolích - s touto tématikou. Můj podíl v tomto "fandomu" není žádný kromě toho, že jsem tuhle hru hrála a strávila několik hodin v roli jedné z postav. Ten zážitek a propojení s postavou pro mě byly tak silné, že jsem se v rámci psychohygieny rozhodla to téma dále zpracovat a psát o něm. Zároveň ale rozhodně chci upozornit, že většina postav a mnoho z událostí a celkové atmosféry v mých drabblích není z mojí hlavy a píšu čistou fanfiction, ačkoliv na poněkud zvláštní zdroj.
Tenhle larp se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak než Ruská věc a je možné, že až DMD skončí (nebo až z něj přestanu psát), uvedu o něm víc informací, ale to teď dělat nechci. Jedním z důvodů je, že nechci, aby to mé drabbly byly s tou hrou snadno spojitelné, protože jsou plné spoilerů a byla bych nerada, kdyby byť jen jedné osobě nějak zkazily zážitek ze hry. Dalším důvodem je, že se za ně stydím, protože nejsou zdaleka tak dobré jako hra sama, protože psát fanfiction na larpy je dost úchylné, protože některé reálné skutečnosti ze hry si romanticky upravuji a protože jsou v zásadě produktem mojí neschopnosti se přes tuhle hru přenést a tenhle zážitek v sobě uzavřít. Doufám tudíž, že prostředkem tohohle pro mě bude DMD.
Sázím na velmi nízkou průnikovovst larpové a drabblové komunity, ale pokud by se tady objevil někdo, kdo ví, o co se jedná a zná se s tvůrci, popřípadě kdo disponuje dostatečným google fu a zvědavostí, byla bych velmi vděčná, kdyby s nějakým odhalováním informací mohl počkat alespoň do konce letošní DMD.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jeřabina

Body zlomu

Úvodní poznámka: 

Vybrat tu nejsrdcovější ruskou věc bylo docela těžké. Srdcové jsou vlastně tak trochu všechny. Zvláštní místo samozřejmě mají ty, které v zásadě ukazují scény, které jsem sama odehrála, popřípadě celkově linie se Lvem - protože prostě ach, Lev Michajlovič, srdce mé usedá. :) Ale prostě jestli je na tomhle fandomu něco, co bych moc ráda zdůraznila, protože mi to přijde docela silné, je to vztah Sergeje a Tamary. Není to pravá láska sahající až za hrob - jednou větou z "našeho" epilogu, který jsem nakonec neměla to srdce napsat, bylo "Sergej Pavlovič zůstal se svou ženou, kterou nikdy nemiloval - teď už se to nebojí přiznat," - ale je to vztah silný, bolestivý, a přesto trvající, a tohle drabble ho podle mě ukazuje v trochu jiném světle než ta ostatní. Takže tedy neromantická romantika na Smrt v hlubinách.

Drabble: 

Na začátku byly zdvořilé pozdravy, nesmělé dotyky. Snad jako u všech novomanželů.
Vášeň se neobjevila. Ale přišel cit - úcta, časem i blízkost.

To ráno, v ložnici – neplakala, ale tvář měla zešedlou obavami; znovu se nezadařilo. Nevím, kde jsem našel tu odvahu ji obejmout, ale nechala se, hlavu těžkou starostmi mi položila na rameno.
***
Tu noc, to už byl na světě Saška - Sergej mě probudil křikem a zbrocený potem mluvil o tvářích mrtvých vojáků. Tiskl moje ruce, až mi zdřevěněly prsty.

Kam se to podělo? Snad se cit udusil pod nánosy účtů... snad utonul v hlubokých pohledech pána domu a guvernantky.

Závěrečná poznámka: 

Jestli je někdo, koho bavily i moje doprovody (které mi hrozně pomohlo a bavilo si nashromáždit, ačkoliv jich teď mám neuvěřitelné mnoství, které nikdy nezveřejním), věnuji mu zakončení svého ruského soundtracku.

Ať pláčí vrby, ať ty pruty lkají,
nemohou jarní vítr zadržet
a chudák motýl, který hledá květ,
než květy opadají.

A ty si myslíš, že jsou sítě
na lásku, která opouští tě?

Obrázek uživatele Jeřabina

Hojení

Úvodní poznámka: 

Něco jako epilog.

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme

Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného

Fandom: 
Drabble: 

Celé bolestivé jaro a úmorné léto panovalo tísnivé ovzduší. Prastaré rány, konečně odhalené, srůstaly pomalu.
Paní domu každé ráno na hrob pod lípou donesla čerstvé květiny. Dny trávila počítáním a rozvažováním a dluhů postupně ubývalo.
Ubylo i dlouhých procházek. Sergej nedokázal odpustit Natálii její lži. Ke konci léta oznámila, že odjede do Petrohradu – na nějakou dobu.
Listí už žloutlo, když se Tamara Ivanovna za svítání u náhrobku setkala se svým mužem. Stál, hlavu sklopenou.
„Příští jaro bude život zase lepší.“ V očích mu dlela otázka.
Stiskla mu rameno. Vycházející slunko je zastihlo spolu – jako dva strážné stromy nad hrobem přítele.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem statečným, kteří to se mnou vydrželi až do konce. Komentíky i kachničky mě ohromně hřály u srdce a doufám, že ten můj výlet do Ruska potěšil i někoho jiného. Pro mě svůj účel myslím splnil.
A ano, jsem máčenka a nejsem dost ruská. Napsala jsem Tamaře její dobrý konec a pospolitost ve vycházejícím slunci. Mělo to vypadat trochu jinak - trochu reálněji a smutně, ale nakonec jsem jí chtěla dát aspoň tohle.
Komu by se líbili Skácelovi Mrtví ze začátku, mohu nabídnout i zhudebněnou verzi od Hradišťanu: http://www.youtube.com/watch?v=WfJfMC9I3cc

Obrázek uživatele Jeřabina

Porušené přísahy

Úvodní poznámka: 

Ještě mi zbýval jeden dluh, tak jsem ho zkusila dopsat, ale holt mi ta Natálie ani Táňa moc nejdou.
Případně jako vysvětlení doporučuji tohle: http://sosaci.net/node/4409

Fandom: 
Drabble: 

Tiché zašustění sukně donutilo Táňu zvednout hlavu. Zkusila rychle utřít uplakané oči, ale když viděla, že to vešla Natálie, vzdala marnou snahu.
Guvernantka se třásla lítostí a bezmocným hněvem, když z děvčete mezi vzlyky vytáhla, že ji Tamara v zásadě vyhnala z rodného domu. Zoufalé „vždyť Děrevjanští jsou má jediná rodina“ bylo poslední kapka.
Ano, dala jsem Tamaře slib. Ale ona slíbila, že se o Táňu postará. blesklo jí hlavou trochu provinile, než poprvé po třiadvaceti letech konečně sňala ze své šíje tíži lží a tajemství.
Nesměle pronesené „maminko,“ první v životě jich obou, Natálii v jejím rozhodnutí jen utvrdilo.

Závěrečná poznámka: 

Dnešní Blackbird jako doprovod pro Táňu: http://www.youtube.com/watch?v=oAgceen153I

Obrázek uživatele Jeřabina

Skoro pridět rassvět

Úvodní poznámka: 

Bývá nám ticho jako dětem zima
tak dávno není kdy
vymlouváme se na jindy
a dlouho budeme se ještě vymlouvat

Jsme jako potmě vypáraný steh
a co vše nevíme a co jsme neslíbili

Jsme jako vzhůru obrácený déšť
Jsme naruby v té chvíli
kdy pravda podobá se prstu na ústech

Fandom: 
Drabble: 

Později té noci pozvala Sergeje do salónku. Ukazovákem obtahovala růžičkové vzory vyšité na ubrusech a slova řezala jako trny.

Podala mu ten osudný dopis. „Čtěte,“ řekla. „Abyste věděl, že až doposud jsem jim sloužila. Nikdy vám neodpustím Lvovu smrt, ale nejsem o nic lepší než vy. A proto s vámi zůstanu. Nezajímá mě pravda, Sergeji Pavloviči, ale důvěra.“
Položila mu ruku v rukavičce na hruď; nejintimnější gesto, které jejich manželství za poslední rok poznalo. „A našich společných let nelituji.“
Nejistě její dlaň přikryl svou. „Ani já,“ opáčil tiše.
Venku se schylovalo k rozednění a vlněné růže jako by trochu porozkvetly.

Závěrečná poznámka: 

Stále v zásadě přímá linie a tentýž večer, který tímto drabbletem úspěšně uzavíráme, takže navazujeme prakticky na tohle: http://sosaci.net/node/6795
Pro fajnšmekry doporučuji porovnání s tím, jak Sergej Tamaru žádal o ruku :)

Obrázek uživatele Jeřabina

Přítel v nouzi

Úvodní poznámka: 

zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stínu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit

Fandom: 
Drabble: 

Tatjana vůči své pěstounce nechovala zášť a často snila, že ji Tamara jednou dokáže mít ráda.
Proto když viděla Tamaru osaměle klečet, snadno v sobě zabila to málo zadostiučinění z toho, jak se role obrátily. Přišla k ní a poklekla.
„Tamaro Ivanovno, já si bez vašeho souhlasu Sašu nevezmu,“ zajíkala se, když viděla zoufalství ženy, kterou až dodnes brala jako matku.
Tamara překvapeně vzhlédla. „Tatjano... mýlila jsem se v tobě. Tolik jsem ti způsobila, a přesto jsi mě jako jediná neopustila. Odpusť,“ řekla dojatě a poprvé Táňu objala. "Jsi moje dcera."
Pak stiskla Táně dlaň a pevně vyřkla svoje požehnání.

Závěrečná poznámka: 

Edit: mrmly, sto slov je málo, ale tak varianta dvě je podle mě méně hrozná.

Já říkala, že když se mi to nebude hodit, budu to znásilňovat. V tomhle případě prostě málo beru jako kvantifikátor od podstatného jména ve čtvrtém pádě a doufám, že mi to dámy uznají (pro Nif: mám tvoje fotky a nebojím se je použít :)).

Navazujeme v přímé linii, jak se blížíme do finiše, není čas na odbočky: http://sosaci.net/node/6742

Obrázek uživatele Jeřabina

Protržené přehrady

Úvodní poznámka: 

nahým a bosým posléze
a oblečeným v cárech zlosti
ve chvíli čiré beztesknosti
zasteskne se nám po něze

Fandom: 
Drabble: 

Tamara Ivanovna byla dáma. Matka ji od dětství učila, že pravá dáma nikdy neprojevuje své city na veřejnosti. Žal a zoufalství patří těm pár vzácným chvilkám, kdy se mocná paní domu může schoulit pod přikrývkou, která ztlumí její vzlyky.
Celý život tak činila. Ale teď její manžel vlastníma rukama zničil všechno, co se celý život snažila budovat, a ještě se kolem něj všichni seběhli, aby mu začali děkovat, aniž by pomysleli, co bude s dluhy, které Sergej způsobil.
Tamara padla na kolena, až se kolem ní vzedmula bohatá sukně, a hlavu si sevřela v dlaních. A nikdo si jí nevšiml.

Závěrečná poznámka: 

Pokračujeme v přímé linii: http://sosaci.net/node/6531

Obrázek uživatele Jeřabina

Velké zrady

Úvodní poznámka: 

Výjimečně doprovodná báseň není Skácel, ale originální forma jedné z Ruskem podobně postižených duší. Ačkoliv původně je míněná pro úplně jinou (a v mých drabblích vůbec nezmíněnou) postavu, hodí se i Tamaře.

Jen prázdný stůl
a hořké přání
– můj Bože, je to těžké psaní –
jen prázdný stůl
a dotyk stínu
z uzamčených okenic.
Nic víc, má lásko.
Nikdy víc.

Fandom: 
Drabble: 

Tamara stála u ikony a zapalovala svíci, když jí služebná to psaní přinesla.
Očima přelétla řádky a jako by jí srdce sevřela ledová ruka. Dopis přišel z třetího oddělení. Jako dlouholetou spolupracovnici – tvář jí zkřivil odpor – ji žádali o kompromitující informace na dva z jejích hostů.
A o co menší jsem zrádce já?
Dopis zmuchlala a znechuceně vyšla do jídelny. Tam, zády k ní, stáli Saša s Tatjanou a choulili se k sobě jako ptáčata. A proti nim Sergej Pavlovič, drže syna za ruku. Když Tamaru postřehl, pronesl usouženě, ale vzdorně: „Ať je alespoň někdo šťastný,“ a mladému páru požehnal.

Závěrečná poznámka: 

Ano, děkuji, takhle si představuji ruské téma vhodné pro posun zápletky :) Ještě tři takhle použitelná bych prosila :)

Navazujeme v zásadě stále na linii se smrtí Lva, jenom se mi nechtělo plýtvat drahocenná slova na přechod ze sadu do domu :) Předchází tomu tedy toto: http://sosaci.net/node/6187

Obrázek uživatele Jeřabina

Malými krůčky

Úvodní poznámka: 

Tomuhle drabbli předchází toto: http://sosaci.net/node/4409

Fandom: 
Drabble: 

Natálie byla po příchodu sama. Sergej se jí vyhýbal, seč mohl, a smutně, avšak jasně dal najevo, že jeho ženou je Tamara.
Dlouho zůstávala loajální své přítelkyni, vděčná, že jí, ač s nemilosrdnou podmínkou, dovolila s Táňou být. Pak ale přišli Saška a Irinka a Tamara Táně, a skrz ni bezděky i Natálii, stále častěji dokazovala, kde je její místo.
Jak děti rostly, své bolístky raději svěřovaly laskavé chůvě než zaneprázdněné matce. Netrvalo dlouho a milé slovo začala u Natálie hledat i její stará láska.
Když Tamara Ivanovna konečně pochopila, že její domácnost zcela ovládla nepřátelská mocnost, bylo už pozdě.

Závěrečná poznámka: 

Dneska mám jako soundtrack tohle: http://www.youtube.com/watch?v=qGEubdH8m0s
Vlastně ani nevím, pro kterého z hrdinů se hodí spíš, ale ta písnička je podle mě tak akorát zlomyslná.
A teda doufám, že ještě přijdou nějaká ta tři čtyři témata, na která půjde použitelně naroubovat ten zbytek mého příběhu, jinak začnu šíleně znásilňovat :)

Obrázek uživatele Jeřabina

Rodinné pověry

Fandom: 
Drabble: 

„Bylo nebylo, do rodiny Děrevjanských se přivdala moc krásná a moudrá nevěsta. Víte jistě, o kom mluvím, ale určitě nevíte, že to ve skutečnosti byla tajná neteř Kostěje Nesmrtelného. A proto když si pro ni přišla smrtka moc brzo, ničeho se nebála, pohostila ji, a když se nedívala, schovala jí kosu. Aby ji smrtka dostala zpátky, musela slíbit, že se pro prababičku padesát let nevrátí. A jaké je ponaučení? Nikdy nezkoušejte přechytračit Tamaru Děrevjanskou!“
„To byl pěkně hloupý příběh a říkáš to stejně jenom proto, že se jmenuješ po ní!“ zkrabatil pusu desetiletý bratříček Tamary Alexandrovny a šel radši spát.

Závěrečná poznámka: 

Tak tohle zatím byl největší porod a malý bratříček je velmi moudrý chlapec. Ale challenge je challenge.

Obrázek uživatele Jeřabina

Reminiscence

Úvodní poznámka: 

to po svém otci zdědil všechen sníh
po matce listí nepokoj a strach
a rovné ticho v zanedbaných sadech
a prázdná místa v černých rozsochách

Fandom: 
Drabble: 

Saška v dlani drtil lžíci. Chtěl se zapojit do hovoru o petrohradských plesech, ale duchem stále byl před hradbami Sevastopole.
Když se jeho matka zeptala: „Povězte, hrají něco zajímavého v divadle?“, nevydržel dále mlčet.
„Nevím, jak v Petrohradě, ale já viděl ohromně poutavé divadlo, matko! Všude dým, křik, umírající lidé...“
Přerušilo ho ostré „Alexandře!“. Tamara ho probodla pohledem. „Toto není vhodné téma ke stolu, takže mlč, nebo odejdi!“
Saša zrudnul. Styděl se, že ho matka pokárala i že na ni byl drzý – nechtěl. Jen mu ty řečičky o Petrohradě bolestivě připomínaly to prokleté město, které ho její nesmlouvavost vyhnala obléhat.

Závěrečná poznámka: 

Pro ujasnění připomínám tohle: http://sosaci.net/node/4068

Obrázek uživatele Jeřabina

Před úsvitem

Úvodní poznámka: 

Navazuje to na Přihlížení (http://sosaci.net/node/5886) a linii drabblů předtím.

Fandom: 
Drabble: 

Vstala od nehybného těla, krásná jako bohyně pomsty, v ruce držela Lvovu pistoli. Bez záchvěvu si přiložila hlaveň ke spánku.
První zareagoval jeden z hostů - mladý důstojník, ale velitelsky ho zastavila: „Stát! Copak myslíš, carský vojáčku, že bys dokázal mne, Tamaru Ivanovnu, zastavit, kdybych se zabít skutečně chtěla?“
Pak ale zamířila na svého muže. Pohlédl jí do očí, a jako by ji vůbec neznal. A skutečně ji neznal; ne takto, bez přetvářky.
Vystřelila. Do vzduchu. Když znovu promluvila, konečně byl slyšet žal: „Ta kulka byla pro Lva. Byl voják, měl zemřít jako voják, ne usoužený Sibiří, v rukou zrádcovy ženy.“

Závěrečná poznámka: 

Pro dokreslení doporučuju Petěrburg - jen u té Naděždy Ivanovny jméno trochu pozměňte: http://www.youtube.com/watch?v=XSnlET8RuQQ

Obrázek uživatele Jeřabina

Vichoda nět

Úvodní poznámka: 

Pro dokreslení doporučuji hezké ruské: http://www.youtube.com/watch?v=84i8UdH7Zbg&list=PL66A215D184F64912

Fandom: 
Drabble: 

Sergej Pavlovič strnule vyřkl svou žádost a napadlo ho, že láska skutečně není tak důležitá jako povinnost.
***
Tiše přišel do poslední osvícené místnosti v domě. Na stole spala jeho žena; vypadala neobvykle bezbranně, jak jí spánek vyhladil starostlivé vrásky. Lehounce jí políbil skráň. Jsme oba ze staré školy, naše manželství lásku nepotřebuje. napadlo ho úlevně.
***
Tamara spatřila Lva Michailoviče, ztrápeného Sibiří k nepoznání, a její tvář omládla něhou. Nikdy bych nevěřil, že dokáže tolik milovat, pomyslel si její manžel.
Až když za hodinu zvedla nenávistný pohled od Lvovy mrtvé tváře, pochopil, že manželství bez lásky je vždy odsouzeno k zániku.

Obrázek uživatele Jeřabina

Přihlížení

Úvodní poznámka: 

Ke čtení velmi upřímně doporučuji tohle: http://www.youtube.com/watch?v=aiOkdne9eMk

Fandom: 
Drabble: 

Od okamžiku, co Lev vešel, se Sergej cítil jako vetřelec ve vlastním manželství.
Po svém přiznání jen němě pozoroval, jak s křikem „Nebudu v domě zrádce! Proklínám vás všechny!“ vybíhá jeho přítel ven a jak se Tamara vrhá za ním.
Viděl, jak ji rozzuřený Lev zkouší odstrčit, ale náhlý dusivý záchvat kašle ho ohýbá v pase, i jak jej Tamara na zemi objímá, když mu nohy vypověděly službu.
Zaslechl i její zoufalá slova: „Já tě miluji, nikdy jsem nezapomněla. Prosímtě, lásko, neopouštěj mě znovu!“
Uniklo mu však přerývané "Tamaro...", které ze sebe Lev Michajlovič vypravil, než jeho oči navždy zmrtvěly.

Závěrečná poznámka: 

Je trochu problém, když si člověk přečte téma a dojde mu, že dneska už ale vážně chce napsat tuhle scénu, jenomže ta se na zadání blbě roubuje. Ale tak nějak jsem to znásilnila.

Dodávám, že tomuhle drabbli předchází toto: http://sosaci.net/node/5687 a linie s ním spojená.

Obrázek uživatele Jeřabina

Malé zrady

Úvodní poznámka: 

Připomínám drabblík декабрь (http://sosaci.net/node/3830).

Fandom: 
Drabble: 

Když neúprosný vlek událostí v roce šestadvacátém Tamaru docela schvátil, své činy nemohla příliš rozmýšlet. Napjatá atmosféra v domě, postupné odtahování přátel a nepříjemné dotazy chladných důstojníků její mysl plně zaměstnávaly, stejně jako později snaha rychle vystrojit svatbu, aby ještě na jaře odjela z Petrohradu.
To, že se upsala do služeb nově vzniknuvší carské tajné policie, bylo dílem víru okolností, ospravedlněným výmluvami o věrnosti Carovi a nemožnosti výběru.
Až později, když klečela před ikonou a pohled na kvetoucí jívu všechny výmluvy odplavil, jí došlo, že se stala jedním ze Lvových žalářníků stejně, jako kdyby na jeho cele sama kovala zámek.

Závěrečná poznámka: 

K dnešnímu drabbleti dodávám Každý si nese své břímě - http://www.youtube.com/watch?v=cm0LQET04u8

Obrázek uživatele Jeřabina

Za třicet stříbrných

Úvodní poznámka: 

Tak konec šťastných momentů u Děrevjanských - navazujeme časově přímo na Prchavý okamžik (http://sosaci.net/node/5383) a dějově na dnešní Volbu (http://sosaci.net/node/5383).

Fandom: 
Drabble: 

Sergej vešel. Tamara se Lvovi vymanila a znovu poklekla před něj, ale stále vzdorně svírala jeho dlaň.
K jejímu překvapení její muž klekl na dřevěnou podlahu vedle ní.
Lev se k němu obrátil. „Sergeji, příteli, musíš mi pomoci zjistit, která krysa mě to tehdy zradila!“ Pronesl to tak nenávistně, až se Tamara otřásla. Nikdy bych nevěřila, pomyslela si, že můj nejdražší může znít takhle.
Mrtvě pronesené „Byl jsem to já,“ jí všechny myšlenky sebralo.

Ticho přerušilo až zařvání, pak rána a křupnutí - to starý katoržník Sergeje udeřil a přerazil mu brýle. Pak odstrčil děsem ztuhlou Tamaru a vyběhl ze salónku.

Závěrečná poznámka: 

Případně na doplnění nějaký Nohavica: http://www.youtube.com/watch?v=uRPuhHJPkk4

Obrázek uživatele Jeřabina

Volba

Úvodní poznámka: 

Z čeho všeho já nevykřešu vážný téma!

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil.

A potom mu to líto bylo
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál.

A držel, ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil: Kamenuj.

A držel, ale neudržel,
a bál se, ale neubál,
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál.

Fandom: 
Drabble: 

Vyzáblý muž stiskl rty. „Snad nechceme tolik, poručíku. Jen řekněte, kde se váš nadřízený setkává se zrádci Cara.“
Sergej mlčel. Vzpomínal, jak kapitán Trubeckoj před pěti lety vytáhl jeho a další čtyři důstojníky z obležení. Na znamení věrnosti mu darovali novou šavli, s iniciálami jejich otčestev vyrytými na čepeli – na jedné straně P. a I. za Sergeje Pavloviče a Fjodora Ivanoviče, Lvovy nejlepší přátele, na druhé zbylé tři – F., K. a A.
„Věrnost příteli vás ctí. Také můžeme na Sibiř poslat vás, ale to vás nepřesvědčí. Ovšem co možnost uchránit tohoto osudu vaši milovanou?“
Sergej zbledl. "Natálii ne!" hlesl zdrceně.

Závěrečná poznámka: 

Pro pochopení dodávám děkábr: http://sosaci.net/node/3830

Obrázek uživatele Jeřabina

Očekávání

Úvodní poznámka: 

Nenávidím zvířátková témata! A napsala jsem vážné drabble, abystě věděli, ačkoliv ve chvíli, kdy do hry vstoupily myšlenky na kaviár, jsem na velmi dlouho skončila :)

Fandom: 
Drabble: 

Celý večer byli novomanželé jako na trní. Před nimi stál tác chlebíčků s kaviárem, ale Sergej do sebe nedokázal vpravit ani sousto. Nemohl zapudit představu, co se dělo, když ty oranžové kuličky vznikaly, a co se bude muset dít, až hosté odjedou.

Později v ložnici se Tamara zdráhala na Sergeje podívat. Když ji poprvé políbil, zavřela oči a předstírala, že místo jejího manžela ji laská Lev, urostlý a elegantní, že ji miluje a chce s ní být.
Netušila, že v tutéž chvíli její manžel za sklopenými víčky vidí Natálii, laskavou a éterickou, že ji miluje a chce s ní být.

Závěrečná poznámka: 

Případně pro dobarvení: http://www.youtube.com/watch?v=8o076vFiFEo

Obrázek uživatele Jeřabina

Prchavý okamžik

Úvodní poznámka: 

Tak tedy nějaký ten hezký okamžik pro Tamaru. Navazuje na Ještě jednou - http://sosaci.net/node/5182

Fandom: 
Drabble: 

Opatrně ho vedli jídelnou, provázeni záchvěvy silného kašle. Sergej zastavil, aby hostům vysvětlil, proč toho žebráka Tamara Ivanovna vítala jako vlastního bratra.
Tamara zatím v salónku pomohla Lvovi usednout. Poklekla před něj, jeho hrubou dlaň přikryla svými. „Odpusť, Lve. Musela jsem pryč... vzala jsem si Sergeje...“ Lev sklonil hlavu. „Promiň mi tu zradu, lásko... ale vždyť já nevěděla, jsi-li vůbec živ!“ vzlykla Tamara.
Její čelo jemně pohladily okoralé rty. „Tys nezradila, Tamaro. Jen díky myšlenkám na tebe jsem to peklo přežil,“ řekl laskavě a pevně ji objal, až chvíli věřila, že se vše napraví.
Pak za jejími zády cvakly dveře.

Závěrečná poznámka: 

A že má dnes svátek Anastázie a že se ta vzpomínka hodí - http://www.youtube.com/watch?v=XR6imPYq4_0

Obrázek uživatele Jeřabina

Nabídka, která se neodmítá

Úvodní poznámka: 

Pro lepší pochopení doporučuji http://sosaci.net/node/4068

Fandom: 
Drabble: 

Slavnostní oběd skončil a Táňa doufala, že unikne mimo dohled Tamary Ivanovny, a přivítá Sašku - tolik jí chyběl.
Její naděje ale zhatilo neosobně pronesené: „Tatjano, chci si s tebou promluvit.“
V salónku Tamara Ivanovna nuceně laskavým tónem pronesla: „Jistě, Tatjano, chápeš, že po tom extempore s Alexandrem nejde, abyste tu žili jako sourozenci. Nepochybuji, že toho báječného nápadu už jste se oba vzdali, takže ti doporučuji najít si nějakého vhodného nápadníka.“ Pohrdavě dodala: „Upozorňuji, že vhodným nápadníkem není nikdo z mojí přízně.“
Vykročila ke dveřím, zdrcenou Táňu nechala za sebou. „Rozumělas?“
Tiché „Ano, Tamaro Ivanovno,“ už říkala schovanka prázdné místnosti.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Jeřabina

Ještě jednou

Úvodní poznámka: 

A přímo navazujeme na včerejší drabblík: http://sosaci.net/node/5095

Fandom: 
Drabble: 

Přečetla ten dopis a zapomenutý cit jí zamlžil zrak.
Jen hovor s Natálií – Tamaro, jsi žena Sergeje a on tě potřebuje. – ji přiměl před hosty navenek zachovat dekorum, ačkoliv útroby jí svíraly obavy a marná touha.
Hlavně zachovat důstojnost... vždyť ani neví, že tady jsem, co když to vezme jako zradu? zoufala si, jak nesnesitelně dlouhé odpoledne pokračovalo k večeru.
Když služebná oznámila jeho příchod, dostála Tamara svému předsevzetí a s hlavou neochvějně vztyčenou prošla chodbou. Až když uviděla nevěřícný pohled v jeho tváři – ach tak strhané – sklonila svoji hrdou hlavu k jeho rukám a s výdechem „Lve...“ je políbila.

Závěrečná poznámka: 

Dnešní doprovod je krásné hořkosladké argentino od René Aubryho: http://www.youtube.com/watch?v=ivdqgaETgWo

Obrázek uživatele Jeřabina

Prosebník

Úvodní poznámka: 

Případně drobný atmosferický doplněk: http://www.youtube.com/watch?v=U7mSoBiSANc

Fandom: 
Drabble: 

Lev Michajlovič se dal do psaní. Pop se díval trochu nedůvěřivě, když jej takový trhan žádal o potřeby pro psaní dopisu, ale nakonec mu je půjčil.
Namočil brk do kalamáře, nejistě - už odvykl, a začal psát.

Sergeji Pavloviči,
ještě stále cítím na rukou dotek pout...

Tak, pochválil se. Pouta, ne klepeta, neklít, nerouhat se... píšu šlechtici, musím se přestat chovat jako katoržník... jsem šlechtic, jako ještě v Petrohradu, s Tamarou. Kde jen té je konec...
O něco pevnější rukou pokračoval:

...konečně jsem se ale z toho pekla dostal. Prosím Vás proto, jako svého posledního přítele, o útočiště ve Vaší domácnosti...

Závěrečná poznámka: 

Kdyby se někdo nechytal, doporučila bych toto: http://sosaci.net/node/3830

Obrázek uživatele Jeřabina

Z rozumu

Úvodní poznámka: 

Jak to všechno začalo, aneb ach ta čirá romantika.

taková pravda celá v hlíně
až po kolena bez hnutí
dům postavený na mizině
a krutá hrdla labutí

Fandom: 
Drabble: 

Tamara se lhostejně zadívala na mladého Sergeje Pavloviče.
„Tamaro Ivanovno... já vím, že to neodpovídá tradici... chtěl bych, abyste si ještě před formálními zásnubami přečetla můj deník...“
„To není nutné,“ odpověděla pevně. „Oba jsme už v životě poznali lásku... a zanechala a nás svoje stopy, které nic nesmaže.“ V jejím hlase zazněl žal. „Ale považuji vás za čestného muže, a odmítám věřit, že by mě cokoliv z vaší minulosti mohlo přesvědčit o opaku.“
„Co když... jsou jisté širší souvislosti...“
„Ty ať posoudí Bůh. Mě nezajímá pravda, Sergeji Pavloviči. Jen důvěra.“
"Pak tedy... Tamaro Ivanovno, rád bych vás požádal o ruku.“

Obrázek uživatele Jeřabina

Důsledky

Úvodní poznámka: 

Tohle pro mě z nějakého důvodu bylo ekvivalentně otravné jako Alfasavec. Ale tak nepřátel se nelekejme, na nuly nehleďme, děj o něco dál posunout zkusme. :)

Fandom: 
Drabble: 

Když se tehdy vracel Sergej, projednou jsem zapomněla na důstojnost a vyběhla z domu ještě před služebnictvem. Jeho zestárlá tvář a nečekaně silné objetí mě vyděsily.
Trvalo několik měsíců, než jsem z nedokončených vět a výkřiků ze sna složila, co se vlastně v Polsku stalo – jak můj muž neuposlechl rozkazy a tváří v tvář přesile zachránil životy svých vojáků. Co z toho, že nakonec díky jeho rozhodnutí vyhráli další bitvu. Armáda a car neodpouští – Sergeje vyznamenali a degradovali.

Teď vítám před domem svého syna po návratu od Sevastopole. Kéž bych jen nepoznávala hořkost v jeho očích. Armáda a car neodpouští.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje to na Odlišné strategie: http://sosaci.net/node/3884

Obrázek uživatele Jeřabina

Zkoumavě

Úvodní poznámka: 

Kterak Tamara Ivanovna nevěděla, koho si do domu pozvala.
16
okolo kulatého stolu
v domě kde nikdo nebydlí
do smrti budou sedět spolu
bez oken slov a bez židlí

Fandom: 
Drabble: 

Oběd u Děrevjanských začínal vždy přesně ve dvanáct. V čele stolu seděli pán a paní domu, po stranách děti a na opačné straně schovanka a guvernantka, přímo naproti Sergejovi.
Rodinné obědy tak poslední dobou dopadaly stejně – Sergej se zadíval do průzračných očí krásné vychovatelky a zasnil se.
Ano, Tamara je moje manželka, napadalo ho často, ale svými přísnými rysy a strohou siluetou se nemůže vyrovnat Natálii, tak křehké a něžné.
Znal všechna gesta, kterými mírnila dětské hašteření, všechny jemné úsměvy i drobné vrásky. Studoval je každý den – od poledne až po energické tlesknutí, kterým jeho žena společný oběd končila.

Obrázek uživatele Jeřabina

Dvojí metr

Úvodní poznámka: 

Nějaké ty Popelky a zlé macechy.

Fandom: 
Drabble: 

Vrzly dveře a Tamara se prudce otočila. Mezi dveřmi stála malá Táňa v noční košilce a vyděšeně ji pozorovala.
„Proč nejsi v posteli?“ zeptala se Tamara o poznání chladněji, než chtěla.
Táňa zamrkala. „Měla jsem zlý sen, Tamaro Ivanovno,“ přiznala holčička uslzeně.
Tamara ke schovance vykročila. Vlastně nevěděla proč, ačkoliv být tam Irinka, obejme ji a utěší.
Táňa se ale přikrčila. Jako kdybych jí někdy ublížila!
Za děvčátkem se objevila Natálie. „Táňo, pojď honem zpátky!“ oslovila ji a vrhla pohoršený pohled na Tamaru. Holčička se k chůvě vděčně přimkla a další vrznutí pantů nechalo Tamaru samotnou, plnou výčitek a vzteku.

Závěrečná poznámka: 

Tomuhle drabble docela dodávají kontext další dvě:
http://sosaci.net/node/4409
http://sosaci.net/node/4068

Obrázek uživatele Jeřabina

Body zlomu

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem chtěla uveřejnit opravdový slaďák, nějaký ten valčík, Petrohrad a jako soundtrack Once Upon a Dream od Disneyho. :) Ale pak jsem si řekla, že milostné příběhy mohou být různé a pro Tamaru chci dneska napsat spíš tenhle.

Průvodní může být třeba tenhle Skácel:
18
lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesou
jinak je ticho přemůže

Fandom: 
Drabble: 

Na začátku byly zdvořilé pozdravy, nesmělé dotyky. Snad jako u všech novomanželů.
Vášeň se neobjevila. Ale přišel cit - úcta, časem i blízkost.

To ráno, v ložnici – neplakala, ale tvář měla zešedlou obavami; znovu se nezadařilo. Nevím, kde jsem našel tu odvahu ji obejmout, ale nechala se, hlavu těžkou starostmi mi položila na rameno.
***
Tu noc, to už byl na světě Saška - Sergej mě probudil křikem a zbrocený potem mluvil o tvářích mrtvých vojáků. Tiskl moje ruce, až mi zdřevěněly prsty.

Kam se to podělo? Snad se cit udusil pod nánosy účtů... snad utonul v hlubokých pohledech pána domu a guvernantky.

Závěrečná poznámka: 

V chápání by mohlo pomoct třeba taktéž dnešní drabble Od toho jsou přátelé: http://sosaci.net/node/4409

Obrázek uživatele Jeřabina

Od toho jsou přátelé

Úvodní poznámka: 

Soundtrackem pro tohle drabble je Kráska v nesnázích od Radůzy http://www.youtube.com/watch?v=fkQLgBnoUqw

Fandom: 
Drabble: 

Oči Natálie Michajlovny, o nichž skládala básně půlka důstojníků v Petrohradě, byly opuchlé. "Tomi, já nevím, co mám dělat..."
"A co otec?"
"Nic. Mě napadlo... kdybys... když jste se Sergejem tak dlouho a pořád děti nemáte..."
Tamara Ivanovna, která už definitivně ztratila dívčí lehkovážnost, sebou trhla, jako by ji přítelkyně kopla. Rychle se ale vzpamatovala.
"Dobře, Natálko... od čeho jsou přátelé. Přijmu to malé domů, postarám se o ně."
Teď zase zbledla Natálie. "Ale to ho neuvidím..."
"Můžeš být jeho vychovatelka. Jen mi slib, že mu nikdy neřekneš, že jsi jeho matka."
Kráska v nesnázích sklopila hlavu. "Slibuji Tamaro. Děkuji."

Závěrečná poznámka: 

Tenhle drabblík by měl dodávat některé informace k Hrdličkám: http://sosaci.net/node/4068

Obrázek uživatele Jeřabina

Kočičky

Úvodní poznámka: 

"Soundtrackem" pro tuhle scénu je pro mě Skácelovo Co je k ponechání

Zas je tu jaro, zatím naznačené,
tak trochu trpké jako dým.
Rozmýšlím, co je k ponechání,
a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždy to tak bylo.
A je to zákon. Moc to vím.
Je mi jen líto utínaných větví
a loňská hnízda neshodím

Fandom: 
Drabble: 

Jaro bylo vždycky pro Tamaru časem, kdy se život trochu zlepšil.

První rok se celou zimu smiřovala s přestěhováním na vesnici, novým manželem a ztrátou Petrohradu. Když konečně rozkvetla v sadu první jíva, utrhla dvě její jemně ochmýřené větvičky a v salónku s ikonou je dala do vázy, za okno, skrz které byl vidět les na sever od domu. Ať sněhy na Sibiři dříve roztají, lásko.

Větvičky jívy se pak za oknem objevovaly každé jaro po příštích devětadvacet let. Až do roku, kdy v mrazivém předjaří klečela na sluncem ještě neobměkčené půdě a na jejích bílých rukavičkách stydla vykašlaná krev.

Závěrečná poznámka: 

Pro případné lepší pochopení připomínám drabblík декабрь: http://sosaci.net/node/3830

Obrázek uživatele Jeřabina

Hrdličky

Úvodní poznámka: 

Když jsem četla Ke strojům!, klela jsem, jaké stroje mám sakra naroubovat do carského Ruska. Kdybych tušila, že přijde Alfasavec a Klácení zmijí, asi bych si dvakrát rozmyslela, jestli se skutečně rozhodnu psát tenhle fandom. :) Ale vždy duchapřítomná Tamara Ivanovna to naštěstí zachránila :)

Fandom: 
Drabble: 

„Maminko, tatínku.“ pronesl Alexandr a chytil za ruku mladou schovanku. „My se s Táňou chceme vzít. Přišel jsem požádat o vaše požehnání.“
Sergej pohoršeně vykřikl: „Saško, to přece nejde!“
„Máš povinnosti vůči své rodině! Tvůj sňatek nás konečně může vyvést z dluhů... tohle nikdy nedovolím!“ dodala vztekle Tamara.
Alexandr chladně odpověděl: „Když nedovolíte, odcházím! Nechám se převelet na Krym, na frontu!“
Než rodiče stihli zareagovat, vyběhl ze dveří.

Tamara se otočila na roztřesenou, uplakanou Tatjanu, jako liška na zajíčka: „Ty zmije jedovatá! A já tě přijala do svého domu! Ale tohle se nikdy nestane, rozumíš? Radši bych tě vlastnoručně uškrtila!“

Závěrečná poznámka: 

Vybrala jsem si teda smysl "klátit" jako ničit, zabíjet, tak snad to bude dost k tématu.

Stránky

-A A +A