Přátelství prochází žaludkem

Odjakživa si přál uběhnout maraton.
Klíštěcí atlet dobře věděl, že ani jeho osm končetin na dvaačtyřicet kilometrů nestačí. Přesto se svých snů nevzdal.

„Na překonání takové vzdálenosti jsem příliš malý,“ vysvětlil. „Proto jsem se snažil hodně jíst, abych vyrostl.“
Vhodná strava mu v úspěchu pomohla, i když zcela jiným způsobem, než předpokládal.

„Kdybych náhodou v restauraci nepotkal slavného psího běžce, neštěkl by po mně dnes ani pes,“ uvedl.
Ten mu totiž místo večeře nabídl sdílení účasti v závodě.

Zvítězili. A ve společném běhu plánují pokračovat.

„Obvykle jsem věrný jako pes,“ dodal maratonec. „Budeme spolu závodit, dokud mi nezačne pít krev.“