Jak začla ta pohádka? Ošlivý kluk, rovnátka...

Vyrostl z něj pěkný hoch, zklátil každou, kterou moh.
"Mohl jsem mít každou krásku,
stačí slíbit... hlavně lásku.
Na cukrovou vatu slov se lepily jak mušky,
na motýly měly chvíli bez přílišné fušky.
Dívky jak cukrátka, voňavé kvítí,
zbaštily pozlátka, očka jim svítí.
Ženy i dívenky duše mi upsaly,
mnohým z nich ty oči jen pro pláč zůstaly.
Zlákal jsem je na slovíčka obalená v sladkém medu,
paradoxně čím míň tály, tím víc měly v srdci ledu."
Jak léta plynula Don Juan stárne
a dívky přestávaj být tolik tvárné.
Na stará kolena léta už žije,
po boku protivné senilní zmije.