Jako otisk trilobita

„Nejde támhle Adam?“

„No, je to on.“

„Čau! Jak se máš? A co to máš, prosím tě, na obličeji?“ zaduněla otázka, když byl Adam u dvojice.

„Jé, ahoj kluci,“ znělo nesměle. Ještě toto mi scházelo, pomyslel si.

„Nejsou to náhodou prsty? Jak se ti ten červený otisk dostal na ksicht?“

„Ani se neptejte.“

„Ale neblbni! Co se ti stalo?“

„Chtěl jsem pozvat Janu na rande. Ale nevěděl jsem, kde začít, tak jsem zašel za Jakubem pro radu.“

„A co ti tak skvělého poradil?“ ušklíbl se jeden ze zvědavců.

„Koupit jí kytku a jít do toho. Zinscenoval setkání. Toto je výsledek.“