Závod se smrtí

Přišel jsem do nemocnice za Klárou. Chtěl jsem ji odvézt domů. Měli jsme se brát, takže diagnóza s názvem roztroušená skleróza určitě na předsvatební náladě nepřidala.

Klára byla hysterická. Zmítala se mezi pláčem a apatií. Říkala, že z ní bude kripl, který bude časem odkázán na pomoc druhých. To jí připadalo strašné. Obzvláště, když ona chtěla pomáhat jiným jako sestřička.

Na pokoji jsem ji ale nenašel. Podepsala reverz a odešla. V předtuše něčeho zlého jsem se hnal domů, kde jsme bydleli. Čas utíkal moc rychle.

Otevřu byt. Vpadnu dovnitř. Skrz dveře ale vidím už jen bezvládné nohy visící ve vzduchu.